Nedotknutelní

Klidně tam těch pět napálím i když jde o účelový produkt, plný klišé a toho správného človíčkovství. Příjemně to utíká, pořád se něco děje, dokonce i herecky jde o nadprůměr. Obvyklé francouzské tempo má zatáhlou ruční brzdu, takže se konečně jede tak akorát, abychom si mohli vychutnat pracháčovi parádičky... Maserati, skvělou vanu. Souhasím, že americký remake bude spíše dříve nežli později. (05.04.2012)

Francouzská senzace roku 2011, která v návštěvnosti převálcovala všechny hollywoodské blockbustery posledních let (včetně Avatara). Přesný casting - hlavně Omar Sy je neodolatelná trefa do černého a to doslova :) - archetypální vděčná premisa, svižné tempo a humor bez servítek, všechno na svém místě a dobře dávkované, navíc okořeněné několika světoznámými songy. Jako velké plus beru vyhnutí se nánosu patosu v závěru (21.02.2012)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Svěží pojetí starého tématu o vztahu dvou odlišných osob. Francouzský přístup se hned od začátku jeví jako nohem sympatičtější, než ten, na který jsme zvyklí z Ameriky. Scénář si nebere servítky, a ač nejde až za pomyslnou hranu, (v několika momentech) překračuje meze, za které se většina podobných snímků bojí jít. Jako celek se však stále křečovitě drží funkčního schématu a bojí se byť o krok ustoupit. (15.03.2012)

V životě bych neřekl, že rozkošňoučký, dokonale asimilovaný, vždy vítaný a pro svou novou vlast do úmoru pracující imigrant, který zrovna nezapaluje auta na pařížském předměstí, a ochrnutý galský Dustin Hoffman mě skoro dvě hodiny přinutí smíchy chrchlat průduškový hlen. Tam, kde by zaoceánská produkce vypotila 50 na 50 slizký patos s trapným kýčem, nasazují žabožrouti naprosto dokonalý, brutální charm a je z toho snad ta nejlepší komedie, co jsem za posledních pár let viděl. Mám teď úplně chuť adoptovat si vlastního kvadruplegika. Jsem upřímně zvědav, jak dlouho potrvá, než to Universal nebo Paramount zprzní nějakým náramně vypečeným rymejkem, ve kterém bude nechutný Seth Rogen vynášet bažanta Denzela Washingtona. To bude taková legrace, až s tím třeba spadne na schodech a tak..... (01.03.2012)