13. revír

Adaptace krimi románu Eduarda Fikera pod názvem Zinková cesta. Na filmovém plátně trochu naivní, jako většina krimi té doby, ale skutečně dobré dramatické herecké výkony a atmosféra dílo vyzdvihují. Kočka, mladej Karta, starej Karta, Wang-Li, Wang-Liová, Fróny... Dnes jsou zločinci mnohem, ehm, důmyslnější... (21.08.2004)

Drama točící se okolo kasaře Kočky nasnímané šerosvitnou kamerou se odehrává na městské periferii. Zaplivaná putyka, domy na spadnutí, temné ulice, ještě temnější sklep a skládka. Krásná Dana Medřická dokázala již jako mladá, že je vynikající herečkou. Ani nemusela mluvit, stačil jen pohled, pohyb v koutku úst a povytažené čelo - jak mistrovské oproti dnešnímu civilnímu (ne)hraní. Jaroslav Marvan uměl nejlépe inspektory a staré dědky. A vždy mi přišlo, jako by snad od mlada vypadal stejně. Vůbec po stránce herecké je radost se dívat. A s tím Kočkou, to byla pěkně zamotaná lapálie! (13.08.2020)

Česká krimi podle domácího autora se ve zlomových časech ukázala jako ideální materiál pro překlenutí starého a nového. Příběh pokusu o obrácení děvčete z periférie na pozadí vyšetřování mordparty, dal několik zajímavých příležitostí Marvanovi v hlavní roli, Nedbalovi v karice jeho nadřízeného, kterou později vynikajícím způsobem zdokonalil v Únosu, klasické dramatičce Nollové a začínající Medřické. Bohužel už v roce 1946 bylo nutné ve velké míře nahrazovat vedlejší role objevy, často nijakého lesku (Marcela Sedláčková; ačkoli měla slavnou matku). Případně naprosto zoufalými epizodkáři (Anna Garbielová). U Medřické ještě lze pochopit příležitost, kterou jí dal Frič po té, co úspěšně debutovala u Broma ve Skalním plemenu a dále pokračovala výhradně u něj - a ustála i takovou konkurenci, jakou byly hvězdy první velikosti v Počestných paní pardubických, čímž si vysloužila hlavní roli v Černých myslivcích. Ti ale nebyli nikdy dokončeni, proto je možné vnímat její obsazení v 13. revíru především jako náhradu za ztracený remake slavného němého filmu Suzannne Marwille. Z jiného pohledu je samozřejmě palčivé tušit, jakou příležitostí by byla Frony pro Lídu Baarovou, která byla skutečným evropským gigantem, přičemž na konci války disponovala s takovými zkušenostmi, které Medřická nedohnala za celoživotní působení výhradně v českém prostředí. (04.03.2009)

Rada Vacátko si podává ruku s nelítostným americkým noirem - asi tenhle pocit u mě vyvolala tato velmi zajímavá detektivka natočená těsně po válce. Frič zde zúročil svojí řemeslnou obratnost a vytvořil dílo, jež má atmosféru a styl, odehrává se v zajímavém prostředí a kromě řady figurek přináší i dvě životné postavy, mezi nimiž to pozoruhodně jiskří - Marvan zde dovádí k dokonalosti své typické role pánů radů a policistů a více než o 20 let předznamenává svojí legendární roli v seriálu Hříšní lidé města pražského a Dana Medřická živelně ztvárňuje nejednoznačnou postavu s tajemstvím, jež je jakousi umírněnou postavou zámořských femmes fatales a nese i jejich osud, její výkon má sice své mouchy, ale přesto působí v porovnání s dobovým standartem svěže a slibně - sice bylo nefér zbavit se Baarové v její prospěch, ale ruku na srdce, Baarová by dle mého mínění seděla typově méně a její herecká odstíněnost by ani po nasbíraných zkušenostech v porovnání s tvárnější Medřickou pravděpodobně neobstála. (21.09.2012)

Upraveno v červnu 2020. 13. revír je cynickou detektivní anekdotou v temném plášti filmu noir. Martin Frič si již podruhé zvolil svobodomyslnější literární předlohu Eduarda Fikera, film 13. revír je kriminálkou s absurdní podstatou, neboť zločin sám je spáchán díky policejní snaze o jeho předejití a komplikované řešení případu je výsledkem policejní předpojatosti, s níž klamou všechny kolem a nejvíce sebe samotné. 13. revír nabízí v obrazech kameramana Jana Stallicha atmosférické souboje světla a stínů, nálada výjevů je zdárně budována ke zvyšování napětí a vzbuzování zvědavosti. Filmu sluší jemný cynický nadhled na nevědomou policejní výrobu zločinu a náznaky neřestí. Původcem veškerého dění je Svatopluk Čadek (velmi dobrý Jaroslav Marvan), policejní revírní inspektor. Záhada střídá záhadu a přičinlivá snaha o zachování veřejného pořádku se nakonec stává pohromou pro několik bídnějších životů. Hlavní ženskou postavou je Františka Brabcová alias Fróny (pozoruhodná Dana Medřická), barová tanečnice. Žena v rozpuku mladistvé krásy se konečně pokouší o svobodné roztáhnutí křídel, ale prostředí jí nedovolí odletět do výše. Důležitou postavou je MUDr. Karel Chrudimský (spíše mizerný Vilém Pfeiffer), nemocniční lékař s povzbuzenou zvědavostí zhoubného šarmu prokleté ženy a svých smyslných představ. K výraznějším postavám patří Terezie Procházková, neboli matka Klouzanda (velmi zajímavá Ella Nollová), vždy mazaná hostinská periferního lokálu, oblíbeného místa pražské galérky. Policejním představitelům nelze odporovat, ale ze zásady ani pomáhat. Významnější postavou je Žofka Wang-liová, rozená Mušková (zajímavá Blanka Waleská), manželka právě zemřelého čínského podomního obchodníka. Díky svým vazbám minulosti a přítomnosti je uprostřed všeho dění a přitom zůstává v ústraní. Výraznější postavou je také dr. Barák (skvělý Miloš Nedbal), policejní komisař, netrpělivý s hromaděním záhad bez dopravených podezřelých. Z dalších rolí: nezvěstný klempíř a kasař se závažnými chybkami z minulosti Josef Karta (Ladislav Herbert Struna), žárlivá snoubenka doktora Chrudimského Olga Hlavsová (Nora Cifková), Kartův starý a již nemohoucí otec Josef (Bedřich Bozděch s hlasem Aloise Dvorského), spolehlivý číšník u Klouzandy Jindra (Vladimír Hlavatý), Žofčin čínský manžel Wang-li (Jaroslav Šára), snaživí detektivové inspektora Čadka, Draboch (Vladimír Řepa) a Pobožný (Otto Rubík), či všemi hledaný kasař Jiří Kočka (Jan W. Speerger s hlasem Miroslava Homoly). 13. revír nepatří ke klasickým noirovým filmům, je kriminálkou s cynickým nadhledem na absurdní podstatu zločinu. Herecké výkony (až na výjimky), zvolená konstrukce karikování, atmosféra i soubor obrazů a film se stává nevšedním zážitkem. (29.12.2010)