13. revír

Kousků s označením „Film-Noir“ jsem dosud moc neviděl, ale byl jsem opravdu zvědavý na tohoto starého československého zástupce (údajně jediného). Má to docela zajímavou zápletku, lehce ponurou atmosféru a poněkud odlišné tempo, než na které bývám zvyklý. V některých pasážích až moc pomalé…Dokážu však pochopit, že doba kdy se natáčelo, nebyla vůbec lehká. Herecké výkony byly obstojné – Marvan to je záruka kvality a mladá Dana Medřická si vedla rovněž velmi dobře. Líbilo se mi to jejich dialogové „kočkování“. Nechybí zde několik zvratů a zajímavé finální rozzuzlení. Je to takový lepší průměr a s hodnocením okolo 70% souhlasím. (24.03.2018)

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

Jedna z velmi dobrých českých detektivek. Je zfilmována podle knižní předlohy Emila Vachka "Zinková rakev". Na to, že film byl filmován hned po válce v r.1946 je úžasně zdařilý. Hraje zde plno českých hvězd a všichni odvedli bravurní výkon. Není zde zamíchána politika, pouze kriminální případ, který řeší vynikající Jaroslav MARVAN. (23.09.2007)

13. revír zachovává pro českou detektivku obvyklou kombinaci detektivní a policejní ikonografie. Dlouhé baloňáky vyšetřovatelům nesmí chybět, ale ti jsou vesměs součástí policie nebo jiných pořádkových složek. Ve všech filmech pátého odstínu se vyšetřující vyskytují v tandemu. Je zde mnohem větší důraz na kolektivitu vyšetřování. Češi jsou pověstně nižší střední třída, inspektor Čadek tu podléhá svému šéfovi, který ho několikrát napomene, až zesměšní, a zpochybňuje jeho schopnosti.  To mi nepřipadá tak běžné v západní tradici, kde je detektiv buď geniální (Poirot, Holmes), nebo soukromé očko (Marlowe), tedy obvykle nad sebou nemá vyšší instanci. Ve filmu je překvapivý sociální rozměr a důraz na vztah mezi typem dětství, výchovou a zločinem. Fróny je polosirotek, matka se jí udřela ve 14 letech a její konec vyznívá tragicky (to má v českém filmu tradici – Kischova Tonka Šibenice). Film ukazuje, že ani ty nejupřímnější záměry stran polepšení nedospějí vždy k dobrým koncům. Snímek nese prvky screwball comedy, nikoliv však mezi budoucími milenci, jak je tomu běžné v noir detektivkách s Bogartem a dalšími, ale mezi Fróny a inspektorem Čadkem, jakousi otcovskou figurou, které dívka přezdívá „dědečku“. 13. revír je i vzhledem k podzápletce s rakví poměrně zamotaný – je to taková detektivka omylů. (01.06.2024)

Na svou dobu výborně natočený film, ovšem s odstupem 62 let hodnoceno, působí herecké výkony notně prkenně. Samozřejmě, že jde o anachronické hodnocení, ale má-li se na to člověk dívat ne jen jako na doklad tehdejší filmařiny nýbrž také jako na film schopný diváka i dnes oslovit a strhnout, nelze se takovému anachronickému hodnocení vyhnout. Jaroslav Marvan je ovšem tradičně skvělý. Příjemně překvapí také slušná kamera a autenticky působící prostředí. I zápletka je dobrá, přestože těch zvratů je snad až moc. Zajímavé komentáře: sud (06.07.2008)