Vlčí děti

Vo výpovedi tlmené a preto vkusné. Pozvoľna plynúci príbeh, ktorý si diváka získava každou ďalšou scénou stále viac a viac, až som si neuvedomil, kedy som sa v tom naplno stratil a nechal pohltiť. Smutné či dokonca deprimujúce to nie je, maximálne tak "pozitívne melancholické". Byť moje dieťa mladšie, nie v intenzívnom pubertálnom období (a teda mi na taký filmový zážitok zvysoka... kašle), tak to s ním pozerám a veľmi rád. Bohaté na malé ponaučenia aj emócie. Všetko ako má byť! (02.09.2020)

Do brzké tragické události až přeslazeně romantické anime poté sleduje strastiplnou výchovu dvou dětí (všetečné, energické Yuki a bojácného, uzavřeného Ameho) hodnou maminkou, která dře jako mezek, přesto neztrácí nakažlivě pozitivní přístup. Takto přirozeně, civilně, "ze života" se obyčejné rodinné radosti i starosti nepodaří podat 95% hrané produkce! Co na tom, že tatínek byl "něco jako vlkodlak" a ratolesti se tak mohou libovolně měnit ve vlky? Vážně jsem uvažoval o páté hvězdičce, jenže to lehce dramatické, táhlejší závěrečné "rozloučení" mě, na potvoru, tolik nesebralo. (03.07.2017)

Aneb jak to mohlo dopadnout, kdyby si Bella vybrala Jacoba... A teď vážně, na anime nejsem odborník, ale tohle si podle mě zaslouží pozornost. Už kvůli jedné z nejsilnějších ženských hrdinek, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Hanin přístup k životu vám může připadat úsměvný nebo protivný. Já jsem ji nechápala spíše na začátku vyprávění (proč si raději neužívala s lidskou podobou svého muže, ale čekala vždy na noc, ehm). Postupem času jsem si ale zamilovala její houževnatost a neutuchající energii, se kterou vychovávala svoje příšerné děti. Právě jejich chování a zároveň pomalejší tempo v druhé polovině mi zabránilo hodnotit ještě výš. Pěkné to bylo. (17.11.2021)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Krásně civilně podaný příběh s fantasy námětem, který ale netvoří středobod vypravování. Je to vlastně celkem jednoduché rodinné drama o ovdovělé matce, která se snaží postarat o své děti. To, že se dítka mohou docela spontánně měnit ve vlčky můžete zpětně chápat jako metaforu všeho možného. Od politicko-rasové segregace, až po hledání vlastní sexuální identity. Během snímku ale nic takového neřešíte a necháváte se unášet koktejlem krásy a krutosti, lásky a nenávisti, radosti a zoufalství. Prostě život, znáte to... :-) Skvělé 4*. Audiovizuální zpracování je perfektní! (26.03.2014)