Cesta do hlubin študákovy duše

Hvězdné "studentské" dvojhvězdí české filmové komedie konce let třicátých patří nesporně k vrcholům předcházejícím dnes už také historickou vlnu šedesátých let. Jaroslav Žák, přední prvorepublikový autor vysoce atraktivního čtiva, sám studetské kvítko svých jinošských let a posléze středoškolský profesor, svému prostředí opravdu rozuměl. Až satirickokarikaturní nadhled, který podává, nás nesmí mýlit. Vztahuje se opravdu k času vrcholného vzmachu našeho školství, k době, která národu dala stovky a tisíce potenciálních osobností, jejichž další životní cestu deformovaly a tarasily bariéry dějin druhé poloviny dvacátého století. Autoritativní školství neznamenalo nutně absenci osobností: dnes se naopak zdá, jakoby ji podmiňovalo. Atraktivní téma umocňuje i dnes skvěle pointující scénář, invenční, dnes možná až nedoceňovaná noblesní Fričova režie (pomohl takto filmově na nohy i V+W) a samozřejmě hned přehršle skvělých filmových výkonů. Neznám nikoho,. kdo by nebyl připraven mládnout s tímto mladým filmem pro mladé o mladých. (27.08.2007)

Asi nejhláškovitější český film vůbec. Sice jsem si říkal, že kdyby byla dnes takováto situace na středních školách, bylo by to supr - všichni jsou kamarádi, profesoři drsný, ale je s nima sranda a nakonec všechno pochopí. Bohužel je tenhle film jen taková iluze, u které se člověk ale skutečně směje. Mám ho radši než Škola základ života pro celkově veselejší vyznění... (20.04.2004)

Asi jsem, od této podle zdejšího mínění perfektní komedie, očekával moc. Pro mě to bylo chvílemi utrpení sledovat tento film. Dost často to bylo velmi trapné, to mi neříkejte, že ve 30. letech po sobě skoromaturanti skákali ve třídě jak opičáci a ostatní se tomu hrozně řehnili a povzbuzovali. Nebo že jim přišlo super cool a mega vtipné dát postaršímu učiteli na podlahu bouchací kuličky. A to nejsou jediné momenty, co ve filmu zaskřípaly. A co teprve ty nudné momenty při plese nebo co to bylo za tancovačku. Jednou valčík, podruhé, potřetí a už jsem skoro usnul. Samotný děj taky nic moc. Samozřejmě některé momenty stojí za to, ale je jich mnohem méně než ve filmu "Škola, základ života!", který považuji za mnohem vydařenější. 70% (24.06.2010)

Žákova útla knižka Študáci a kantoři sa stala námetom hneď pre dva filmy. Oba nakrútil Martin Frič, do oboch pretavil svoj nevšedný talent a do oboch obsadil výrazné herecké osobnosti. Nemožno sa čudovať, že aj po 70 rokoch a nesčíselných reprízach v televízii si nájdu svojich divákov, a to aj u časti najmladšej generácie, ktorá síce už kdečo nechápe, kdečomu sa čuduje, ale nestarnúci humor má šancu udržať ju u obrazovky aj keď film je čiernobiely. Mne osobne sa oveľa viac páči Cesta, než Škola napriek tomu, že keď svojím slizkým hlasom prehovoril Voříšek, otváral sa mi Sarajevo-nerez vo vrecku. Aj hercov by bolo lepšie vyberať tak, aby študáci a kantoři neboli rovesníkmi (Nedbal, Pešek, Filipovský). Na druhej strane Jindřich Plachta s výzorom pripomínajúcim Jeana Rena skúškou časom prešiel rovnako úspešne ako skúškou vo filme a jeho výkon možno považovať za dokonalý. (09.09.2010)

Umět pobavit, to se tomuhle filmu daří. A to už několik generací. Profesor Matulka je uznávaný i školníkem. To se dneska na málokteré škole podaří. Školník je součástí školy, prožívá vše s vyučujícími i studenty. Profesora Matulku hraje J. Plachta. I když zemřel v 51 letech, tedy tak mlád, tak hrál často role starších dobráků, laskavých, a díky tomu byl oblíbený, a snad i je, u řady diváků. Málokdo ví, že též psal, a ne špatně. A moc zajímavě o něm hovořil i J.Werich, který analyzuje herce tak jak je viděl, na jednom ze svých záznamů o lidech, které v životě potkal. Film je to podle mého soudu - vážnější - než jen komedie. (06.09.2010)