Maniak

Maniak je dost střídmý v ději, ale způsob, jakým byl natočen, to vcelku zachraňuje. Zběsilé záběry z první osoby zdařile podkreslují extrémní narušenost a "maniakálnost" hlavní postavy. Netvrdil bych, že divák se vyloženě cítí uvězněn v jeho hlavě, ale film při nejmenším působí sugestivně. Samotář Frank se potuluje nočním městem a nechává se kompletně ovládnout svými zvrácenými choutkami. Dočkáme se i několika nezvykle brutálních scén, ale přesto nebo možná právě proto mám pocit, že tvůrce šokuje tak trochu samoúčelně... 6/10 (17.12.2017)

Nebohý pane Frodo, vítejte v klubu Normana Batese a Seymoura Skinnera! Počínání sériového vraha snímané POV stylem sice přiblíží, jaké je to být v kůži psychicky narušeného maniaka (vyděšené pohledy naháněných žen, Žihadlo v akci, vzpomínky na prostopášnou maminku), ale po čase Kabinet doktora Franka nabízí jen stereotyp, který nenaruší ani „romantická“ linie s fotografkou z Evropy, Bach se Schubertem či Rob žhavící synťáky ve stylu Cliffa Martineze. Jestli by Maniak trval o půl hodiny míň, nebo o půl hodiny déle, je úplně jedno, vše podstatné víte po pár minutách. Že LA umí být docela bezútěšná díra. Že být vraždící stvůrou je řehole, kterou nemůže dělat kdekdo. Nebo třeba, že místo skutečných partnerek je lepší mít doma figuríny z výkladů s nastřelenými skalpy obětí. Neutratíte tolik za kadeřnice, kosmetičky a nehtová studia a na odhánění nápadníků postačí Raid ve spreji.. Ne, že bych byl nějaký pedant na manikúru a pěstěné ruce, ale Elijah Wood si od putování do Mordoru ještě nevyčistil nehty, prase jedno.. (19.10.2016)

Oidipovský komplex 2.0 s Elijah Woodem, který perfektně zobrazuje toho typicky někodně vypadajícího (až roztomilého) masového vraha. POV je bezva, akorát je z toho o to víc psychicky a zároveň fyzicky špatně, což je ale nakonec vlastně dost supr. A celá ta podivná rozpolcenost, jestli znechuceně odvrátit pohled, nebo si užívat ten pocit koukání se na to zvěrstvo vlastníma očima, je prostě fascinující. P.S.: SOUNDTRACK!!! (08.02.2013)

Varování migrenikům, epileptikům, čerstvě zotaveným z otřesu mozku a dalším hrdým majitelům nejrůznějších neurologických poruch a mozkových poranění: vyserte se na to a radši si doma pusťte osmdesátkový originál. Půl druhého kila za kinolístek lze promrdat i lépe než horečnatým válením po podlaze s pěnou u huby. (12.02.2013)

Film sa v prvej štvrtine vyfarbí ako samoúčelná krvavá nechutnosť, diváka odpudí a potom sa mu k nemu ťažko hľadá cesta späť. Dosť mu v tom ale pomáha postava fotografky Nory Arnezeder, ktorá do psychedelického hnusu vnesie normálnosť a ľudskost. Temno a čistota sú vďaka nej vyvážené a dozvedaním sa príčin pošahanosti rozparovača Elijaha Wooda sa z repulzívnej vyvražďovačky stáva napínavá thrillerová dráma. Oproti brakovému osemdesiatkovému originálu záslužný posun do áčkových vôd, so zachovaním explicitnej krvavosti a brutality. Originálne vďaka POV snámaniu očami rozparovača a hlavne šialenému (ale fantastickému!) elektronickému soundtracku. Bizardnosť, za ktorú buďme radi, že dopadla ako dopadla. (03.06.2013)