Maniak

Cesta do hlubin maniakovy duše aneb skalpování je zase v kurzu. Jestli mě to mělo vyděsit; nevyděsilo. Jestli mně to mělo zhnusit pojídání čerstvých kuřecích křidýlek; nezhnusilo. Jestli mě to mělo šokovat; nešokovalo. Jestli mně to mělo pomoct pochopit rozervanou duši sériového vraha; nepomohlo. Jestli mě to mělo varovat; netrajdám po nočních ulicích v minisukni a na podpatcích. Jestli se mě to snažilo naučit řezat holky; pořád je radši přefiknu než rozřežu. Jedině, že by se mně to pokoušelo naznačit, abych si po téhle sekané dal ještě druhý film; protože to zabralo. Film s nápadem, ale bez poselství. P.S: Středník je krásný znamínko, tak jsem si řekl, že ho sem prostě nějak narvu. (13.02.2013)

Hudba a vizuál podmanivé, násilie naturalistické, spracovanie originálne, len ten scenár je samé obohrané klišé. S výnimkou formálnej a technickej stránky tu nie je ani jeden okamih, ktorý by vytŕčal z priemeru. Background maniaka, jeho psychologické pochody, zvraty v príbehu, či samotné finále - všetko je to hrozné predvídateľné klišé, ktoré sme, počínajúc Psychom a Zombieho Halloweenom končiac, videli asi zhruba tisíc krát. (02.06.2015)

Tak nám Frodo trošku povyrostl a je teď samá ruka samá noha (a je ukradený, že většina z nich je umělá). Mamka, kterou tak rád po očku sledoval, hlavně když si hrála na (vy)honěnou s pány, je už nějakou tu dobu pod drnem, ale zanechala mu docela zajímavou živnost. Vlastně nejen tu, taky pořádnej maglajz v hlavě, takže se klukovi úchyláckýmu občas ty sexuální radovánky s holkama nepatrně zvrhnou a místo kalhotek si jako suvenýr schovává pramínek jejich vlasů, byť i s šedou kůrou mozkovou. Elijah Wood jako drobný plachý kluk měl být nejspíš režisérovým trumfem, chvilkami jsem mu toho maniaka i věřil, ale nějak mě zarazilo to liduprázdné město a říkal jsem si kde co asi rozdávají zadarmo, že jsou všichni v trapu. Za pochvalu ale stojí nápad natočit celý film jako first person podívanou .. (02.05.2013)

Maniak mě neoslovil, žádný zázrak jsem tu neviděl a ta hudba to hodně podělala, vůbec se mi nelíbila a byla strašně nemoderní, vyměnil bych jí spíše za tu klasiku, jen Goodbye Horses mě zaujala. Je to pohled do choré hlavy maniaka v podání Elijaha Wooda. Přidávám alespoň jednu hvězdu za tu kameru z pohledu první osoby. (31.10.2014)

Khalfoun příjemně překvapil. Jeho minimalismus společně s funkčním využitím POV a Robovou experimentální elektronikou vytváří skutečně drásavou atmosféru, která se v mnoha momentech s přehledem vyrovnává originálu, a místy svou syrovostí dokonce upomíná na tíživou atmosféru McNaughtonova Henryho. Autentickou deprimující úzkost 80. let se už sice nikomu zopakovat nepodaří, Khalfounův Manic k její resuscitaci však nemá daleko. Wood má navíc oproti Spinellimu tu výhodu, že jeho civilní tvář přirozeně zapadá mezi všechny ty průměrné Američany, čímž jen narůstá celková bezútěšnost filmu. A znalce Lustigova originálu jistojistě potěší drobné citace původního filmu. Maniac jednoduše je intimním výletem do hlavy sériového vraha, na jehož tíživost jen tak nezapomenete. Jenom škoda té závěrečné gore orgie, která, i přes svoji efektnost, zbytečne nabourává produktivní minimalismus celého snímku. A pokud POV na nějaký čas vystřídá okoukaný found footage, budu navýsost spokojený. (07.02.2013)