Pot a krev

Na Pot a krev jsem se vysloveně těšil. Bay si ho natočil z čistý lásky k filmům. Zavázal se kvůli němu na čtvrtý díl Transformers a narval do něj Kráčející skálu a Marka Wahlberga. Ty dva mám hrozně rád a tak jsem se jednoho krásného slunného dne rozhodl jít do kina, abych si užil podle očekávání sympatický herce, super akci, zábavu a legraci. No a to jsem tak úplně nedostal a musím se přiznat, že nad tím filmem přemejšlím i teď. Není problém v hercích. Mark Wahlberg je ve filmu nařezanej tak, jak jsem snad ještě neviděl. The Rock pro změnu jede asi svojí nejvýraznější roli. Celý problém spíš tkví v samotném příběhu. Není komu fandit. Všichni jsou v něm, doslova a do písmene, zmrdi. K tomu celej film je v rámci naprosto brutálního černýho humoru. Ten by byl v pohodě, mám ho rád a nemám s ním problémy. Problém nastává ve chvíli, kdy ta pomyslná hranice se začíná naprosto brutálně překračovat. Překračuje se jak efektivní nářezová akce natočená hodně slušnou, i když občas řádně rozklepanou kamerou, ale překračuje se i samotný humor, který jsem ke konci přestával pobírat. Nevím no, na násilí v dnešních filmech jsem si už docela rychle zvyk. Tady to ale bylo všecko možná fakt už docela dost. Původně jsem dal čtyři hvězdičky, ale když mi došlo, že bych to už znova nemusel vidět, dal jsem nakonec tři. (15.08.2013)

V podstatě mě mrzela absence čehosi temného, jako tomu bylo například u Klubu rváčů, nebo kriminálního, jako tomu bylo například u Obvyklých podezřelých, bylo to takové sluníčkové, příliš vyumělkované. Zkrátka to chtělo nějakou větší hloubku. Navíc vyprávěcí styl byl poněkud nevyvážený, i když to zrovna vadilo nejméně. Přesto všechno, se na to ale dalo nevěřícně koukat s pusou otevřenou jako když maltézský pinč letí pro basketbalový míč. Navíc srandy kopec. Jednoznačně nejlepší komická role Dwayna Johnsona. Nemusel se nijak pitvořit, aby byl komický, jako jsme tomu byli svědky dříve. On dokonce něco i hrál. Byl největším plusem filmu. Ještě tedy samozřejmě kapacita jménem Shalhoub alias pan Monk. Celkově z toho byla taková taškařice, při které budete mít dojem, že by se dalo vyždímat víc. (20.08.2013)

Traja priatelia sa rozhodnú navždy zmeniť svoje nespravodlivo ohodnotené životy. Už ich viac nebaví poctivá práca za ktorú nedostávajú adekvátnu odmenu v podobe nadštandardného života či krásnych žien. Plán je jednoduchý - únos milionára. Jediným a najväčším plusom tejto nudy je herecké obsadenie. Neviem totižto kde sa podela všetka tá údajná zábava, ktorú tento snímok údajne ponúka, ale humor mi prišiel trápny a primitívny rovnako ako celý príbeh. (15.08.2013)

Na Pain and Gain jsem se podle prvního traileru vůbec netěšil, CHYBA! Takhle přepychový film pro chlapy, jsem snad ještě neviděl. Mark Walhberg si chtěl splnit svůj Americký sen a já mu ho od srdce přál a tiše záviděl, protože přesně takový život bych s radostí zažíval i já,ovšem né s koncem jaký měl Dwayne Johnson. Tady není nad čím rozmýšlet a bez váhání dávám 5*. Srdeční záležitost a nejlepší soundtrack roku. (14.08.2013)

Než jsem se začal naplno závodně věnovat gaučingu, taky jsem chodil do fitka. Smrdělo to tam testosteronem, nemytým podpaždím a zapařenýma nohama a devadesát procent funících entit tvořili polodementní stažení králíci, co po řvaní na benčpresu vždycky v pauzách na vydýchání mlžili zrcadla, okukovali se jako marnivá, v rozkroku veselá vdova, přičemž u toho strašně zatínali bicáky a hýbali kozama, což doprovázeli květnatými, heroickými výlevy jako například "Kurva, jo!!!". Tihle hošššy většinou měli specifické menu., Žrali pouze čtyřicet žloutku denně, prokládali to tak pěti kostkami ve vodě rozmixovaného tvarohu a sypali bobule tak, že ve čtyřiceti už všichni do jednoho vzpomínají na časy, kdy ještě měli varlata, klouby plné zdravých chrupavek a počet cholesterolem způsobených infarktů nepřevyšoval číslo jedna. Pokud tedy mají čím vzpomínat, protože konec míchy v dutém prostoru údajně paměť nemá. Holt sto osmdesát v benči je sto osmdesát v benči. Já se sice zarazil na trapných sto čtyřiceti, nicméně i tak jsem si u nich vydobyl prudký respekt, protože jsem měl čáry. Uměl jsem ze sebe totiž vysoukat gramaticky správné, rozvité souvětí dokonce i o několika větách, aniž bych mezi spojkami filosoficky několik minut dumal za doprovodu jejich velmi oblíbeného citoslovce "Eeeeeeeeeeeeeeee", zvládl jsem se na permici podepsat rychle celým jménem a nikoliv runami, a ani trošičku jsem u toho nemusel s v koutku vyplazeným jazykem ohryzávat propisku a drbat se bezradně na hlavě. Pan Záliv se konečně vymanil ze zajetí transformačních sraček a spáchal vynikající, svižnou komedii ve stylu "Maléry tupých hovad", ve které se dokonale našel především Dvejn "Superanabolon" Džonsn, protože nemusel vůbec hrát a byl prostě sám sebou. A pokud jste někdy byli ve fitku jako já, nebudete mít vůbec žádný problém uvěřit, že je to podle skutečných událostí! (15.08.2013)