Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (71)

Morholt 

všechny recenze uživatele

Vůbec nechápu, proč je Návrat domů tak opomíjeným filmem. Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co kdy Frič natočil. Navíc se jedná o téma, které je v naší kinematografii takřka bílým listem. Těch návratů z války jsme jistě zažili dost, ale buď se jednalo o budovatelské škváry plné písní a prací a po revoluci to naopak byly zpracování zabývající se persekucemi vojáků bojujících v západních armádách. Návrat domů však pojednává o osudu tisíců vojáků, kteří se vrátili domů a v radostných dnech osvobození nacházejí své snoubenky vdané, rodiče i blízké mrtvé a i když si splnili svou touhu a osvobodili svojí zem, náhle nevědí, co dělat, protože jim chybí pevný bod, do kterého by se vrátili. A tak hledají. Film nabízí několik silných scén, přičemž nejintenzivnější je ta s Terezií Brzkovou, které hlavní hrdina přichází oznámit smrt jejího syna. Herci byli do jednoho výborní, přičemž všem podle očekávání vévodil Karel Höger v jedné ze svých nejlepších rolí a jsem rád i za to, že vzdor roku natočení se film vyhnul výraznější komunistické propagandě. I když o dva roky později by to vše nejspíš vypadalo jinak. 90% ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Radostné dny osvobození v neradostných událostech. Film stojí především na dvou scénách, které mají až mrazivě izolující funkci. To když přichází hlavní hrdina v podání Karla Högera oznámit stařičké paní, že její jediný syn, na něhož stále čeká, padl a poté když navštíví starého profesora v jeho sklepním provizoriu, ze kterého nevyšel celých pět let. Každé ze scén dominuje herecký výkon, v první Terezie Brzkové a ve druhé Františka Smolíka. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Epizodicky štruktúrovaný film o tom, aký bolestivý môže byť návrat domov z frontu. Veci totiž už nikdy nebudú rovnaké a je jedno, že ľudia v podstate áno, len poznačení vojnou. Každá epizódka má svoju myšlienku, občas zamrazí pri akýchsi "chybách v komunikácii", pri filozofickej poznámke ohľadom vojny (zblízka sa na umieranie už iba pozeráme), pri pohľade na človeka, ktorý sa dozvedel, že stratil všetko. Ženy neboli iba obete, čakajúce márne na svojich padlých synov a mužov, ale aj vojačky, nesúce si do ďalšieho života nezmazateľné nočné mory. To všetko v statických dialógových scénach vo filme, založenom na hereckom výkone vždy spoľahlivého Karla Hogera. Na záver dôjde na polemiku, čo je tým skutočným návratom domov a zároveň dôkazom toho, že veci sa skutočne nenávratne zmenili. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Bohužiaľ roky, ktoré ubehli sú na tomto filme poznať. Predovšetkým technická kvalita, hlavne silný šum, pre ktoré je v dialógoch horšia zrozumiteľnosť. M. Frič natočil v podstate jednoduchý príbeh vojaka, ktorý sa vrátil domov. Žiadne veľkolepé scény nečakajte, je to skôr komornejšie podané. Najviac dojme scéna v ktorej Mareš "Babičke" nedokáže povedať, že jej syn padol. Vo filme prejdeme Prahu krížom -krážom a stretneme mnoho "sovetskych soldatov" a za celkom vydarené považujem i stretnutie s profesorom. Na to, že 5 rokov nevyšiel z domu bol celkom dobre informovaný o situácii na fronte...70%. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Martin Frič byl největší režijní hvězdou První republiky i zestátněné kinematografie a Karel Höger byl charismatický herec, kterému podobný styl rolí, jako byl jeho nadporučík Mareš, vyloženě seděl. Třetí hvězdička je konec konců právě za Högera a jeho herectví. Po řemeslné stránce se Návratu domů mnoho vytknout nedá a prvoplánová propaganda se ve Fričově snímku taky nekoná. Dokonce je na začátku filmu zmíněna v jedné větě účast československých vojáků na operacích na západní frontě a bylo to určitě na dlouhá léta naposledy, obávám se, že až do natočení Oázy a Nebeských jezdců. Na druhou stranu, všechny ty šťastné úsměvy, uniformy, sympatičtí rudoarmějci tančící kozáčka, celá ta atmosféra vysílá podprahové signály o době, která vedla ke zglajchšaltování české kultury. Ten film je jako režim v letech 1945-48. Svým způsobem tenhle druh filmařiny považuju za nebezpečnější než ty tupé agitky, které jsou ve své naivitě a přímočarosti strašně snadno identifikovatelné a směšné. Copak asi jeli do Sudet dělat ti sympatičtí vojáci - šířit demokracii? Zkrátka a dobře, po emocionální stránce mně ten film nikdy nesedl. Celkový dojem: 55 %. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (6)

  • Jedná sa o najvýznamnejší scenáristický počin Leopolda Laholu. Snažil sa načrtnúť hlbší existenciálny problém – otázku možnosti a dispozície návratu do mierového života. (Biopler)
  • Desátník Janík (Josef Pehr) má na sobě britskou uniformu battledress. Jedná se o uniformu, kterou měli naši zahraniční vojáci ve Velké Británii, ale původně i ti, kteří odešli do SSSR. Po válce je měli i českoslovenští vojáci. Přijít v této uniformě domů už za pár let (po roce 1948) znamenalo téměř jistotu jízdenku do kriminálu či uranových dolů. (sator)
  • Na začátku filmu je zmíněna firma Borsalino, která vyrábí klobouky i v současnosti. (tomas.sulc.7)

Reklama

Reklama