Schůzka

Asi to nejpozoruhodnější na filmu, který je spíše zajímavý než dobrý, je mladá Julie Binochová a jako vždy skvělý Trintignant. Potácení v bludišti života mezi hodnotami, muži, ideály, vlastním dospíváním a profesní kariérou je u mladých žen z pochopitelných důvodů zřejmě ještě o něco složitější a zmatenější než u jejich pohlavních protějšků. Kdybych hledal v dosahu svých znalostí srovnatelná díla, napadnou mne dvě (Felliniho ZKOUŠKA ORCHESTRU a Godardův ONE PLUS ONE / SYMPATHY FOR THE DEVIL. Rozdíl oproti oběma zmiňovaným dílům spatřuji v Techinově případě v neporovnatelně menší propracovanosti SCHŮZKY. Nemusí vždycky pršet; jen když kape. (20.10.2007)

Silne vyhranené vzťahy, veľké emócie. Juliet Binoche však z tohto trojuholníku vychádza viac ako obeť mužských túžob, predstáv, za ktorými sa v každom prípade skrýva niečo iné, než ona osudová femme fatale. Techinému sa zároveň úplne nepodarilo rozohrať osobnú Quentinovu drámu a to, ako zapadá do tohto komplikovaného trojuholníka. Zaujímavé sú jednoznačne výkony Trintignanta, Wilsona a začínajúcej Juliette. Ani tie však nedokážu vykompenzovať chýbajúcu pointu. Film tak ostáva len spleťou nepochopených emócií. (28.02.2015)

Julinka coby malina nezralá, dětsky krásná bude jednou .... zralá a božská, nicméně už tady talent, narozdíl od té, kterou hraje a kterou Trintignant jakožto režisér vyselektuje a zušlechtí, hned po tom, co ji jiní dva muži milují, hnětou, vzívají, uráží .... je to opojné, ale žít se s tím nedá, těžko tomu vyhovět a nalézt k pochopení klíč, když není klíč k sobě samé. (19.07.2007)

Toto je vskutku výborný romantický film! Romantické pohádky jsou běžné, přeslazené a idealistické. Oproti tomu skutečné romantické filmy se vyznačují hloubkou v prožívání citů velikosti, úpadku a zvrácenosti v kontextu s realitou, a nikoliv v naivistických iluzích. Iluze se blíží představě ideálu a má málo společného s realitou všedních dnů. Láska je sobectví a vlastnické přivlastňování. Láska je využívání slabostí protějšků. Láska má destruktivní sklony. Láska je posedlost a halucinogenní trip ojedinělosti. Láska je strach z neúspěchu. Láska je osvobození s příchodem tragické události. Láska je turbulentní let nenormálnosti. Láska je vzpomínka na minulost. Láska je bolestivá přítomnost, kterou nechceme změnit a jdeme vstříc další bolesti a vnitřnímu strachu. Hlavní postavou příběhu je mladá žena na prahu dospělosti Anne Larrieux alias Nina (velmi zajímavá a svůdná Juliette Binoche). Její nejzákladnější pohnutkou je život dle svých vlastních představ a přání. Přitahuje mužskou pozornost, kterou dokáže využívat ve vlastní prospěch. Na první pohled sebevědomá žena skrývá vnitřní submisivní podstatu. V turbulencích víru citů, rozkoší, přání a herecké kariéry se občas ztrácí v pochybnostech vlastních schopností. Snaží se řídit své kroky, je vláčena extravagancí a teatrálností do neznáma, do strachu a do hlubin citů a chtíče. Odhaluje se celá až do nahoty vlastního nitra. Nejextrémnějším mužem je extravagantní exhibicionista, ejakulátor a provokatér Quentin (pozoruhodný Lambert Wilson). Je uvězněn ve stínu tragédie minulosti a rozkladné destrukci vlastních myšlenkových pochodů a strachu. Destrukcí trestá sám sebe i ostatní a výsledkem je jeho egoistický extrémismus trápení na poli lásky. Druhou polohu lásky představuje mladý realitní makléř Paulot (zajímavý Wadeck Stanczak). Nerozumí Nininým hrám, do kterých je díky své naivitě vtažen s naléhavou prosbou a lákavým slibem. Majetnická žárlivost výčitek a zoufalých činů na sebe nenechají dlouho čekat. Nakonec se dostává do situace, kdy hraje již jen o své vystoupení z divoké hry vášně a bolesti. Poslední důležitou postavou je divadelní režisér Scrutzler (skvělý Jean-Louis Trintignant). Jeho osobnost je poznamená tragédií a nadějí. Tvrdohlavě a nekompromisně klade podmínky a vede Ninu do svého životního díla lásky a smrti. Odčiní zákeřný vnitřní pocit svého osobního zavinění a smířlivě mizí ze scény. Z dalších rolí: pedantská vedoucí realitní kanceláře Gertrude (příjemná Dominique Lavanant), biletář a naštvaný Ninin přítel Fred (Jean-Louis Vitrac), či neodbytná divadelní inspicientka (Anne Wiazemsky). Tohle je jeden z nejopravdovějších romantických filmů, který oslavuje ten nadpozemský cit jménem láska! Extremistické polohy, rozklady a naděje. A kde jinde lze vidět veronskou děvku, zmítající se rozkoší v síti? (24.09.2016)

První půlka filmu je neskutečná. Rychlá, vyvádějící každým dalším okamžikem z zažitých očekávání a příběhových klišé. Tady je vidět, co si brala druhá francouzská "nová vlna" z Rivetta a čím ji obdaroval Żulawski... To sebezničující zmatení zažil asi skoro každý... Poslední třetina filmu je smířlivější, pomalejší, ale ani ona nenechává na pochybách, že Techiné nehodlá vyprávět v zažitých rámcích. Kdyby tak někdo točil v Česku! Pořád mi při pohledu na Binoche znělo, jak si nesedla s Akerman - "uvnitř je jako led", řekla o ní Chantal... (19.01.2019)