Schůzka

Když přijela Nina do Paříže, ani ve snu by nečekala, jaký osud jí potká. Byla druhořadou herečkou a najednou potkala tři muže, kteří jí úplně převrátili život a jeho hodnoty. Většinou jsem jí chápala, chvílema jsem jí nadávala a někdy s ní jen cítila. A jak nemám ráda otevřené konce, tenhle mě nadchl. Mladičká Juliette Binoche už tenkrát podala skvělý výkon. (01.06.2007)

Asi to nejpozoruhodnější na filmu, který je spíše zajímavý než dobrý, je mladá Julie Binochová a jako vždy skvělý Trintignant. Potácení v bludišti života mezi hodnotami, muži, ideály, vlastním dospíváním a profesní kariérou je u mladých žen z pochopitelných důvodů zřejmě ještě o něco složitější a zmatenější než u jejich pohlavních protějšků. Kdybych hledal v dosahu svých znalostí srovnatelná díla, napadnou mne dvě (Felliniho ZKOUŠKA ORCHESTRU a Godardův ONE PLUS ONE / SYMPATHY FOR THE DEVIL. Rozdíl oproti oběma zmiňovaným dílům spatřuji v Techinově případě v neporovnatelně menší propracovanosti SCHŮZKY. Nemusí vždycky pršet; jen když kape. (20.10.2007)

Docela promakanej scénář. Otec (Trintignant) seznámí dceru s hercem (Quentin), hrají Romea a Julii, oni se doopravdy zamilují, chtějí spolu zemřít, nabourají se, on (Lambert …) přežije a nadále už jen hledá smrt, což se mu podaří skokem pod náklaďák. Prolínající se příběh je o mlaďounké začínající herečce (20 letá Juliette Bichoche), která spíše neví, co chce a realitním makléři Pauletovi , který se do ní zamiluje, nakonec roztrhá lístky na premiéru, režisér Trintignant odjede a Juliette (hrající Julii) v tom zústane sama. …. Je to dobře natočené, JB jako Nina je fakt vynikající, ale něco mi na tom všem nesedí. 65%.Dlužno podotknout, že film je z roku 1985. (02.11.2021)

J. Binoche ve své první větší roli hrála dívku, jejíž životní prostor (resp. vše krásné i bolestivé, co se v něm odehrálo) je "kolíkován" sobeckými touhami trojice mužů (představovanými Lambertem Wilsonem, Wadackem Stanczakem a Jeanem-Luisem Trintignantem), které poté co dojdou svého naplnění, zanechávají Ninu (tak se zde postava JB jmenuje) vždy o něco opuštěnější - zajímavostí budiž, že pouze u mladičkého realiťáka Paulota (Stanczak) můžeme mluvit o touze primus inter pares, totiž o touze erotické (sexuální); motivace - k oboustranně zraňujícím hrám - je jak Quentina (Wilson), tak Scrutzlera (Trintignant) o mnoho jemnější a tajuplnější a souvisí s časově vzdálenou, oběma tak rozdílným mužům společnou tragédií, jež se odehrála dávno předtím, než tito vstoupili tak osudově Nině do života. Je to právě ona paleta jedinečných, (sebe)vražedných tužeb jakožto "gró" Téchiného mistrného obrazu na téma souručenství lásky a násilí, díky níž stojí film za pozornost. Děkuji uživateli salfa72, který mě k tomuto obtížně sehnatelnému filmu dokázal nasměrovat! 75 % (19.04.2024)

Silne vyhranené vzťahy, veľké emócie. Juliet Binoche však z tohto trojuholníku vychádza viac ako obeť mužských túžob, predstáv, za ktorými sa v každom prípade skrýva niečo iné, než ona osudová femme fatale. Techinému sa zároveň úplne nepodarilo rozohrať osobnú Quentinovu drámu a to, ako zapadá do tohto komplikovaného trojuholníka. Zaujímavé sú jednoznačne výkony Trintignanta, Wilsona a začínajúcej Juliette. Ani tie však nedokážu vykompenzovať chýbajúcu pointu. Film tak ostáva len spleťou nepochopených emócií. (28.02.2015)