Jméno

Neutíchajúca konverzačka, v ktorej to iskrí viac v dramatických momentoch, než vo vtipných scénach, takže sa nenechajte zmiasť. Pomerne nenápadný snímok začína veľmi originálne a v tomto duchu sa nesie celý jeho priebeh. Na pozadí banálnych tém sa totiž odkrýva jedno prekvapenie za druhým, rodinné tajomstvá a nevyslovené myšlienky sa dostávajú na povrch pod vplyvom emócií. Celé to má neskutočnú razanciu a náboj, ani na chvíľku si nevydýchnete od absorbovania dokonalých dialógov, ktoré by zaslúžili aspoň nejaké festivalové ocenenie. Samotné dialógy ponúkajú niekoľko slovných zvratov, takže naozaj divák nemá potuchy, kam to celé povedie. Nechýbajú samozrejme odľahčujúce situačné scény dávajúce filmu šmrnc a nadhľad. Herci skvelí, a práve oni boli skutočnou pridanou hodnotou k pocitu realistickosti. Aj tento rok je tu teda film odohrávajúci sa na priestore jedného bytu, ale aj tak má z neho divák väčší zážitok než z mnohých blockbusterov, ktoré počas deja vystriedajú niekoľko exotických destinácií. 95%. (23.03.2014)

Brutální konverzačka, u které jsem měl pocit že kdyby pokračovala ještě půl hodiny, tak celý ten pokoj lehne popelem. A nebo vše skončí rozpustilým smíchem. Nálada totiž skáče ode zdi ke zdi, zcela plynule a přirozeně. Dobrosrdečnou debatu v mžiku střídá hutné a mrazivé drama, ne nepodobné Kdo se bojí Virginie Woolfové. Francouzi se umí jak se patří rozvášnit, ale tohle není jenom o křiku a pitvořících se obličejích, ale taky o perfektních hereckých výkonech a mazaně vymyšleném scénáři. Top 10 za rok 2012. (10.06.2013)

Oscar Wilde vložil jedné ze svých postav do úst větu: „Když se mi někdo nesmírně líbí, nikomu nikdy neřeknu, jak se jmenuje. To jako bych se něčeho na něm vzdával.“ Budoucí otec Vincent by taky udělal líp, kdyby držel hubu. Minimálně by se z přátelské sleziny nestala poslední večeře. Každý cestuje životem s určitým množstvím frustrací, zklamání, křivd, masek a tajemství, když ale všechny najednou vyplavou na povrch, je z toho slušná mela. Jméno je rychlopalná konverzačka, balancující mezi divadelní komedií a rodinným dramatem, vycházející z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to podobné jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. (03.02.2014)

Mám tyhle filmy "u jednoho stolu" ráda, ale taky jsem jich za poslední rok dost viděla, takže jsem k nim už trochu kritičtější. Jméno ale rozhodně patří k těm z podařenějších. Vývoj děje mi přišel celkem uvěřitelný a dialogy byly po francouzsku vtipné, ostré a po většinu času inteligentní. Jedno vedlo přirozeně k druhému, a na konci to "pěkně" vyvrcholilo. Jedna z hereček mi sice lezla svojí ječící povahou polovinu filmu na nervy, ale to je u podobných filmů možná i žádoucí. 4* (20.12.2020)

Na milimetry dokonale vybroušená dialogovka. Inteligentní a neskutečná vtipná konverzačka se v poslední části proměňuje v celkem slušný dusno a nechává vyniknout exceletním hereckým výkonům všech zůčastněných. Pokud bude Francie i dál pokračovat v takovýhle kvalitě, tak na trůn evropský kinematgorafie může opět usednout galský kohoutek a spokojeně kokrhat na všechny strany. (26.11.2012)