Jméno

,,FAJN, BYL TO HODNĚ BLBÝ FÓR. JSEM DEBIL. OMLOUVÁM SE. PROMIŇ, ANNO. NEZLOB SE, PIERRE. PROSÍM VÁS VŠECHNY ZA PROMINUTÍ! ASI JSEM POKAZIL VEČÍREK...…“ /// Fajn konverzačka (jako že se tam hodně mluví), která je zábavná hlavně tehdy, když se mele ,,vo ničem“. Jakmile debata uvízne na nějakým tématu, úroveň slova je kolísavá, páč problémy jsou nafukovány uměle – dle ega přednášejícího. Hodně lidí si během filmu vzpomene, jak zaléhali u cizích dveří, nebo doma s hrnkem u ucha a u zdi. Tady můžou ocenit, že příběh (?) má vrcholů několik, záleží jen na tom, komu se to zrovna vymkne z ruky. Vlastně z huby. Nebylo to špatný, ale stejně radši vzpomínám, jak to rozjeli TIHLE rodičové… (DOBROU NOC A POLIBTE MI VŠICHNI PRDEL!) (P.S: citace z filmu, páč tohle bych si tady nikdy nikomu nedovolil ani naznačit…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokáže mě rozhodit, když přítel chce dát dítěti jméno Adolf. 2.) Miluju rodinný sešlosti. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.11.2013)

V zabydlené, typicky francouzské klícce se schyluje k společenské večeři, které předchází intro, jež si nezadá s otravností cedulky rubové strany trička na holých zádech. Poměrně snesitelněji se začne jevit předkrmová konverzace, kterou si však nelze příliš užít pro kostrbaté podání přátelských a rodinných vazeb, díky kterému hrozí únik dalších informací a až s hlavním chodem a duchem Hitlera, který je natolik živý, aby zde stále působil a byl příčinou malých válek, přichází divácky nejzajímavější hlavní bitva, kde se dosud nevyřčená smýšlení o druhých proderou na povrch a stanou se vařící polévkou, chrstnutou do tváře spolustolovníků. Avšak ani drsnou upřímností, ani konejšivým koncem nebylo zabráněno pocitu prázdně znějících deklamací, budících představu vztahů jen naoko, a proto se i přes občasnou zábavnost nepovedlo konverzační ťafky dobře prodat. P.S. Proč je slovo bordel považováno za neslušné, když je ve Francii zcela legální? :-) (03.06.2013)

Francúzke filmy patrili vždy k mojim najobľúbenenjším. Teraz teda neviem, či som sa ich už prejedla, alebo som v poslednej dobe zhodou náhod siahla, len po tých menej vydarených kúskoch. Hádam bude pravda to druhé. Le prénom je komédia, pri ktorej som sa ja veru veľmi nezasmiala, nebolo na čom. Nič mi tu neprišlo nijak obzvlášť vtipné. Skôr to celé zaváňalo nadutosťou a pozérstvom, ktoré sa síce vo francúzkych filmoch sem tam vyskytujú, nie však v tak vypuklej a pre mňa ťažko akceptovateľnej miere. Škoda, chcela som sa zabaviť a nič. Musím asi siahnuť po niečom inom. (17.05.2016)

Tuším, že určitá inspirace se mohla zrodit u filmu Bůh masakru. Film je typickou francouzskou komedií, klasikou svého druhu, kdy se skrze charaktery lidí prostřednictvím návštěvy přátel dostáváme do jádra lidí, mrštné dialogy víří vzduchem a napětí střídá zábavu a zábava smutek. Emoce na houpačce. Bravo. (19.10.2016)

Nemôžem povedať, že som z Mena úplne nadšený. Riešilo sa totiž asi polovicu filmu, no tie výtky, odhalenia a zvraty, ktoré prišli potom, boli celkom obyčajné, ako zo života. Teda sa očakáva, že budú pôsobiť vierohodne, čo sa aj stalo. Viac mi však vadí, čo sa tam nestalo. Kauza ohľadom mena dieťaťa skoro rozoštvala blízkych ľudí, ale faktom, že jeho budúca matka začala fajčiť v tehotenstve, sa nezapodievali takmer vôbec. Toľko blbcov na večeru, a pri tom tak inteligentných ľudí, môžeme snáď vidieť iba vo filme. Treba jednoducho myslieť na to, že scenár je úzko spätý s chovaním postáv, nielen s ich verbálnymi schopnosťami. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (02.04.2015)