Zvonky štěstí

Viac ako dokumentárny film je to komédia a ešte viac reality-show. Takže dokumentárny vlastne vôbec nie, keď protagonisti plnia zadanú debilnú úlohu. Tak ako môžu a vedia, pritom si aj zafilozofujú, tiež len tak ako im stav mysle a situácia dovoľujú, ale viac ma to rozčuľovalo ako zaujalo. Celý projekt je ako vtip slabé a pridlhé, a ako snaha o niečo nápomocné len šliapnutím vedľa. Zaujal ma akurát zvuk, keď dokonale počuť ako muchy prelietajú zľava doprava, kiežby takýto kvalitný zvuk mali aj súčasné hrané filmy. (09.04.2017)

No čo bude ďalej na rade? Narkomani, bezdomovci, hospic? Účelovo nasnímaný dokument o dvoch rómskych"intelektuáloch", ktorí sa snažia preraziť karaoke Darinky mandarínky a božského Káju. Už len tento samotný výber ich v súčasnosti katapultuje na dno spoločenskej zábavy. Aj keď Gottovi to v jeho veku stále šlape. Vzdelanie žiadne, robiť nevedia, ale plodenie detí im ide na jednotku. Za pár rokov sa nám postarajú o dôchodok. A skúste sa pozrieť do rómskej osady bez kamery. To by už bol ale iný dokument.. (09.12.2012)

Metóda, keď si dokumentarista vymyslí nejaký koncept a potom do neho zavlečie protagonistov, sa ukázala ako prepálená už pri Nesvadbove. Pri Zvonkoch šťastia sa tento typ práce dostáva do extrému. Stráca sa akákoľvek možnosť povedať niečo pravdivé o živote hrdinov a hlavnú úlohu preberá zvolený režisérsky výmysel. (Nechcem byť ostrý, ale to isté robia aj súčasné realityshow. Stačí si nájsť exota a vymyslieť mu nejakú činnosť, ktorá ho dostatočne zosmiešni.).................Čo je na tomto filme vtipné, teda nevznika zo zámeru režiséra, ale je čarom nechceného, keď protagonista prenáša rôzne "múdrosti". Veľmi tenkú hranicu s televíznou produkciou (Modré z neba) film oblizne, keď sa protagonista nemotivovane rozplače a začne skuhrať o svojom živote. Takýto moment vyznania a dojatia pôsobí v celom filme úplne bezkontextovo a samoúčelne............................Zaujímavý je moment pred koncom, kde do predkamerovej reality vstúpia aj tvorcovia a vlastne doznajú, že im nejde o žiadnu úprimnú snahu porozumieť rómom, ale chcú si iba natočiť svoj záber. O tomto by mal byť ten film, že väčšina slovenských režisérov ani nevie prečo točí o rómoch, nerozumie danej problematike a viac ako o úprimnú snahu vyjadriť sa k danej téme im ide len o nadobudnutie statusu dôležitých umelcov, ktorí sú pre našu spoločnosť potrební, lebo točia predsa o takýchto vážnych veciach. (15.09.2012)

Pěkný film. Jméno Šulík je na Slovensku i v ČR zárukou kvality. Pod zdánlivě banálním příběhem se skrývá citlivě natočený snímek o celoživotních looserech, kteří se narodili do obtížných podmínek a nemají sílu, schopnosti ani moc se z nich vymanit. A tak jim zbývá jenom vysněná iluze o setkání s hvězdami šoubiznisu Karlem a Darinkou. Předem ztracené snění se však propadá do tvrdé reality beznaděje a každodenního boje o kus žvance, o lidskou důstojnost. Můžeme je litovat nebo nám mohou smrdět… Můžeme nad nimi mávnout rukou, štítivě se odvrátit, ale oni jsou tady… a řešení politici nenašli desítky let…. Kdo za to může? Oni, my, všichni? Není nikoho, kdo by odpověděl a poradil, jak z toho ven….. ….jak vyřešit tento složitý celospolečenský problém? (06.02.2014)

Sledujeme zahálčivý život Romů tradičně zaměřených na rodinu. U nás oficiálně sociálně vyloučená komunita. Nejvíce by pomohlo vzdělání, ale Romové mu přisuzují malou hodnotu a žijí ze dne na den. Můj vedoucí katedry na přednáškách sociální a kulturní ekologie říkával jak mu romská žena odpověděla na otázku , proč je už posedmé těhotná "A proč by jsem měla chodit zbytečně prázdná?". V tomto ohledu je to u nás a na Slovensku nejúspěšnější menšina. Jak říká Vladimír Komárek "studenti vysokých škol na sobě dnes páchají holokaust". Ústředním motivem dokumentu je láska k hudbě , zvláště ke Karlu Gottovi a Daře Rollins. (31.10.2020)