Sedmá velmoc

Filmy z novinářskýho prostředí mají své kouzlo, škoda jen zbabělosti hlavní hrdinky, která to v závěru vzdala a místo boje radši přiznala neexistující porážku. To by se v americkým filmu fakt stát nemohlo. Celkově spíš průměr. PS: je docela fajn, že moderátorka a tím pádem hvězda, se montuje do práce novinářům. Už vidím Borhyovou s rozšklebenou a od ucha k uchu roztaženou hubou, jak dělá něco, co by ji mohlo snížit popularitu.. (23.06.2009)

Investigativní žurnalista musí vyzpovídat třeba šestihlavého mravence, když je to potřebné k tomu, aby se prodaly noviny nebo aby koláčová sledovanost zpráv předstihla konkurenci. Tentokrát však není třeba si senzaci vymýšlet, neboť videodůkaz je příliš prokazatelný a tak můžeme v poklidu sledovat, kterak dlouhé pařáty demokratických politických špiček vypočítávají novinářce účet za svobodu slova. Jsem velmi spokojen s tím, že zástupci biologického druhu "politik úplatný" disponují hroší kůží i za hranicemi naší korupcí takřka nedotčené země. (04.05.2012)

Skvělý Philippe Noiret a skvělá Nicole Garcia v poměrně slušné civilní kriminálce z prostředí vrcholové novinařiny a televizních zpráv. Je přednější kariéra a veřejné mínění, či spravedlnost a čistá pravda? Tento film naštěstí nemoralizuje a nepřiklání se k jednomu, ani k druhému a nechává na divákovi, jak se s tím vypořádá. Co chtít víc? Snad jen pestřejší děj, svižnější tempo a zákulisí novin a TV zpráv přeci jen (alespoň pro mne) není bůhvíjak zajímavé prostředí. 65%. (03.07.2009)

Kolísavé tempo kazí dojem. Začátek ze zákulisí televize je strhující, pak klidnější pasáž a pak přestřelka mezi ministrem a Kateřinou a Noiretovo shánění důkazů. Jenomže pak to všechno zase uslintají milionem keců. Skvělý dabing z Barrandova, Větrovec, Kolářová, Faltýnek, Zahajský, Schánilec. Především Větrovec zcela exceluje. (29.12.2017)

Již Otto von Bismarck v 19. století, v době existence výhradně tiskových médií, označil média za sedmou velmoc. Televize v tomto politickém thrilleru 80. let představuje nejen médium s mocí ohledně veřejného mínění, včetně výroby omylů či zneužití k manipulaci, ale současně moc prověřující a lámající charaktery mediálních pracovníků a dalších lidí, kteří s mediálním prostředí mají zrovna co do činění. Médium, přetavující své principy se i do vztahu ambiciózní TV reportérky, zahleděné mimo televizní kamery do svého kolegy. Leroyův film je neskutečně zajímavý atraktivním tématem, propojením motivů mezi veřejným a osobním životem dvou lidí z oblasti spravodajství či rozuzlováním pozadí závažného případu z politického zákulisí a podsvětí. Upoutá i nahlédnutím do televizního studia v 80. letech, což se občas zajímavě promítne i do formy snímku. Přes svou nadčasovost a podnětnou reflexi („odvaha být zbabělý“) to ovšem není film, který by mě skrze téma dokázal zdeptat, pocitově rozložit, přinést cosi nečekaného a dlouhodobě poznamenat. Až na nějakou vyhrocenější scénu se mi sledoval docela „příjemně“ jako dobře napsaný a zahraný příběh, obzvlášť díky tradičně skvělému a charismatickému Philippu Noiretovi. To vše zdaleka není málo, přestože se Francie může pýšit i daleko údernějšími a kritičtějšími filmy s přesahem do politiky a dalších oblastí veřejného života. [80%] (15.04.2023)