Reklama

Reklama

Poutavý sportovní film věnovaný ikoně světového hokeje, Valeriji Charlamovovi. Mladý hokejista Valerij Charlamov zaujme pozornost Anatolije Tarasova, věhlasného trenéra CSKA Moskva. S příslibem, že bude poslán do Japonska, je k jeho nemilému překvapení odstaven do Čebarkulu, kde se má otrkat v provinčním týmu Hvězda. Valero tu zazáří a s plným odhodláním přilétá zpět do Moskvy. Zde naráží na Tarasovovy drsné trenérské praktiky i nevybíravé chování vůči družstvu. Valero však nepolevuje. Přes počáteční nesnáze se ustanoví slavná útočná trojice: Charlamov – Michajlov – Petrov. Během kariérního vzestupu Valero vstupuje na půdu politických taškařic. Musí se také poprat s rodinnými a milostnými rozkoly. Před vysněným zámořským utkáním sborné proti kanadským agresorům Valerovi přichází do cesty vážná automobilová nehoda... (Česká televize)

(více)

Recenze (188)

Huntelaar 

všechny recenze uživatele

Bylo by naivní čekat od ruského filmu o „národním hrdinovi“ nějaký nadhled a nezabřednout přitom do hromady patosu, kde ruský málčik svým uměním válcuje kanadské plejery. Na druhou stranu dokázali natočit jedno z nejlepších zobrazení hokeje, kde se i americký Hokejový zázrak může jít zahrabat. A v neposlední řadě stojí za zmínku taky velmi působivý výkon Olega Menšikova. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Budiž dopředu řečeno, že bych dokázal vyjmenovat jen málo větších zmrdů, než jsou Kanaďani na ledě. Je to zvláštní, země demokratická, politicky korektní, ale jak jde o hokej, stávají se z těchhle polovičních poddaných královské koruny totální hovada. Ano, světovou sérii nakonec vyhrála o zápas Kanada, ale taky díky tomu, že v šestým zápase Charlamovovi zcela cíleně zlomil nohu Bobby Clarke. Kanaďani se tím ani nijak netajili. Ostatně tohle jim zůstalo dodneška, mnoho lidí si jistě bude pamatovat co např. v letech 1997, 2004 nebo 2010 prováděli nám. Pročež pro mě toto není pohled "z druhé strany barikády", protože si nedovedu představit, že by kdy moje strana byla kanadská. Takže při závěrečném zápase, tedy prvním zápase série století, jsem byl spolu s hlavními postavami napjatý jak struna i přesto, že samozřejmě vím, jak dopadl. Čímž bych se konečně mohl dostat k filmu. Abych si půjčil Churchillova slova, tohle je krev, pot, dřina a vůle, bez které to nejde. Sice upřímně pochybuju, že se z Tarasova stal nakonec takový tatík, ale minimálně ve filmu působí jako skutečný trenér. Nepochybnou zásluhu na tom má pochopitelně Menšikov, který je naprosto skvělý. Scéna, kdy se postaví s celou sbornou Brežněvovi během fraškoidního zápasu se Spartakem, to bylo něco. No a představitel Charlamova Kozlovskij, můžu říct, že jsem asi neviděl ve sportovním filmu přesvědčivěji zahranýho sportovce. Charlamov tu působí jako normální kluk co má rád hokej a je v něm sakra dobrý. Technicky je to výborné a nepřijde mi to nijak nemístně propagandistické. Jo, je to oslava vítězství a vůbec, ale to samý by se mohlo vyčítat Hokejovému zázraku. Třeba kanadský obecenstvo narozdíl od hráčů bylo ukázaný, že se chová docela sportovně, dokonce Charlamovovi po gólu na 4:2 zatleskalo. To myslím k slovnímu hodnocení úplně stačí. ()

Reklama

agentmiky 

všechny recenze uživatele

Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % ()

MATADOR 

všechny recenze uživatele

Ruský hokej se vším, co na něm nemám rád a po tomhle jsem jim nakonec i trochu fandil. Je fajn, že se rusáci pokusili podpořit své legendy a zpracovali jim film. Sice nedosahuje na kvality některých kanadských nebo amerických snímků, ale i přesto velmi zajímavé zpracování a přiblížení několika ruských legend, které respektuje i spousta dnešních hráčů. ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (22)

  • V prvních zápasech Série století '72 nehrál Charlamov se svými obvyklými spoluhráči Michajlovem a Petrovem, nýbrž na levém křídle s Vikulovem a Malcevem. Proto také nemohl nahrávat na poslední gól. Poprvé se sešla trojka Michajlov-Petrov-Charlamov až při čtvrtém zápase série, posledním na kanadské půdě. (Robbi)
  • První automobilovou nehodu neměl Charlamov v roce 1972 před Sérií století, nýbrž až v roce 1976. Kvůli tomu také zmeškal první ročník Kanadského poháru, kam poté nejelo několik zkušených hráčů (mj. Petrov a Michajlov) a týmu SSSR se tak tehdy říkalo „experimentální sborná“. (Robbi)
  • Kanadskému hráči s číslem 7 (Phil Esposito) zmizí v přestávce mezi 2. a 3. třetinou z dresu písmeno A (Asistent), které na něm má jinak během celého zápasu. (Indy_Brabino)

Reklama

Reklama