Smrt v labyrintu

Necelá hodina filmu moc nenasvědčuje tomu, že by šlo o thriller, a příběh (i když určitě ne nudný) divákovi přijde víceméně nalajnovaný. Ovšem pak přijde zvrat, dostaví se napětí, zbývající půlhodinka už je více než chytlavá a také odpovídá slibovanému žánru. Škoda ovšem toho Chesterova „monologu“ k samotnému závěru, který ten zlepšený dojem z filmu kazí, je dle mého absolutně zbytečný a bez něho by měl film podstatně zlověstnější vyznění. A český název snímku je sice maximálně výstižný (a to dokonce 2x v průběhu projekce), ovšem zároveň nepěkně spoileruje. Za mě to budou lepší 3*. (19.09.2014)

Asi takhle. Název filmu, popis a herecká formace může být velké lákadlo a možná vás napadne, že se jedná o další napínavý thriller. Tady vás musím trochu zklamat, protože krom překrásné výpravy, hlavní herecké trojice Dunst/Mortensen/Isaac a řeckého prostředí, Smrt v labyrintu nic zajímavého nenabídne. Slibný start, který později vystřídá ne tolik interesantní sled událostí a konec, po kterém zůstane ticho po pěšině. Čekal jsem o dost více a festivalový překlad Smrt v labyrintu sice odkazuje na jednu scénu, ale má spíš význam v upoutání pozornosti než ve vystihnutí příběhu jako takového. Slabší tři hvězdy. (12.07.2014)

Opravdu je to strašná nuda. Táhne se jako nekonečná šňůra dialogů, které jsou neoriginální, nudné a vlastně nic neříkající. Samozřejmě že Řecké prostředí filmu svědčí, ale to je tak asi to jediné, co se na něm dá ocenit. Někteří zde vyzdvihují závěrečnou půlhodinu, já bych řekl, že ta zajistila filmu alespoň trošku koukatelnosti, jelikož pokud by film pokračoval ve svém původním tempu, tak se obávám že by většina diváků po hodině usnula, někteří určitě i dříve. (13.12.2015)

Pořád jsem čekal, že za celou historkou bude něco víc, nějaký větší podvod nebo msta, cokoliv, ale ona je to jen taková road movie po řeckých, krétských a tureckých turistických lokacích, pravda v retro stylu začátku 60. let, trochu ozvláštněná dost jednoduchou a poměrně prostinkou historkou úprku před (nechtěnou) vraždou a milostným trojúhelníkem, který je však také tak nějak o ničem. Ani Kirsten Dunst mi tu nepřijde moc sexy, jak je pěkně vypapaná a oplácaná. Ale jinak jako turistický průvodce výše zmíněnými zeměmi a jejich památky v roce 1962, proč ne? (15.12.2019)

Už samotná pentalogie o talentovaném panu Ripleym nedokáže obhájit tvrzení, že Patricia Highsmith používala ve svých kriminálních románech překvapivé zvraty a originální postupy (respektive toto tvrzení nemá nárok z pohledu moderní doby – její historky v náporu času s nároky na složitost struktury zkrátka neobstojí). Jenomže o tom její romány ani nikdy nebyly. Jednoduchá sjednocující linka (začínáš špatně, tak špatně skončíš) sloužila jako věšák pro studii pochybných charakterů a interakcí mezi nimi. Cynická spisovatelka neodolala a promítla do svých hrdinů představu o moderním člověku (a stavu lidstva obecně), a její zarputilost jí nedovolovala z určeného směru vybočit. Jenomže, co se dobře čte (a chápe), nemusí moc dobře fungovat na plátně. Psychologii postav dost dobře nevykreslíte z pouhých pohledů a chybějící charakterové pozadí způsobí akorát to, že divák není schopen jakékoliv empatie (a tudíž se akce na plátně stává nezáživnou – byť hezky nasnímanou -- road movie do pekla – jaký to paradox). Aminimu se nedá upřít cit pro atmosféru doby a místa, kdy svět byl z části nezmapovanou paletou poskytující možnost útěku a anonymity. To byl v podstatě také hlavní důvod, proč jsem na samotný film velmi těšil. Pokud ovšem rozpohybujete pěkné obrázky a nevdechnete jim život, jste pouze rutinér a tudíž nahraditelný. Velká filmařina se vyznačuje tím, že dokáže oživovat lidskou fantazii – technika je až na druhém místě. Highsmitiny klasické motivy (vztah otce a syna, touha po zakázaném ovoci) se vytrácejí a zůstavají skryty v pozadí (a tak člověk vlastně ani nechápe orginální název “The Two Face of January”, pokud trochu nezapátrá). Forma vítězí nad obsahem a to je v drtivé většině vždy prohra. (07.11.2014)