Grandhotel Budapešť

Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10 (10.06.2014)

Po skončení filmu jsem z kina vyšel zesláblý smíchem, v pětihvězdičkové náladě s hromadou příjemných vzpomínek a myšlenek. Wesova láska k postavám a detailům je stále stejně upřímná a povznášející, kdežto jeho komediální talent léty zraje jako víno. To be continued... 90% (14.03.2014)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho, zatraceně dlouho, mě takhle film nevytrhl ze všední reality života, už dlouho jsem se do filmu tak neponořil, už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak jiný, už dlouho jsem neviděl film, kde by každý frame vypadal, jako by jej maloval umělec štětcem... A takhle bych mohl vyjmenovat prakticky všechny klady tohoto filmu. Od obsazení, přes příběh, vtípky, které fungovaly (!), až po konec, by jsem omámen, zamilován a nechtěl jsem, aby film skončil. Už se těším na druhou projekci, protože to vypadá, že jsem našel svůj nový, hodně oblíbený film. Musím nakoukat více Wesových filmů, tohle je už třetí, co jsem od něj viděl a už potřetí dávám plný počet bez jediného zaváhání. (02.05.2014)

Jde o mé první setkání s tvorbou pro mnohé kultovního režiséra Wese Andersona. A musím napsat, že setkání příjemné a zvoucí k objevování dalších snímků z jeho dílny. Úspěch filmu nespočívá v zápletce - kdyby totiž kostra příběhu měla nést obratlovce, ten chudák se prakticky nehne z místa. Nevím, jak jinde, ale v tomhle případě Andersonova síla spočívá v karikatuře a groteskní nadsázce. Režisér pojal své pátrání po zdroji bohatství majitele hotelu jako fantasy převyprávění moderních dějin střední Evropy od předehry k 1. světové válce a vzniku fašismu po společenské změny plynoucí z politického pohybu doleva. Půvab Grandhotelu vychází mj. i z obsazení epizodních rolí slavnými tvářemi hereckého světa a jejich využití v pro ně netypických pozicích. Tak např. Tilda Swinton si střihla o několik dekád starší postavu zvadlé nestorky nestydatě prachatého rodinného klanu, který usiluje o její život a majetek. Grandhotel Budapešť, to je řada komických postaviček, úsměvných gagů, honiček a krkolomných situací, chytře napsaných a zahraných s nezaměnitelným šarmem. Celkový dojem: 80 %. (05.06.2014)

Musím říct, že jsem lehce zklamána. Asi jsem čekala o trochu více. Vizuál je vymazlený, kamera opět precizní a vždy dokonale vyrovnaná a symetrická, postavičky groteskní a hudba lahodná. Od samotného příběhu jsem však čekala o něco více. Možná větší hloubku nebo propracovanost. Děj mi přišel takový... prázdnější oproti Moonrise Kingdom, které se mi tedy líbilo mnohem více. Ale... to je věc názoru. Pro mě v tomto případě výrazně zvítězila forma nad obsahem. Ale herci se vyřádili, stejně jako četní pracovníci "art department.":) (01.03.2015)