Final Cut - Dámy a pánové

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

LFŠ 2014: Pre mňa zaujímavý experimentálny záver filmovky. Spočiatku veľmi nápadité, vtipné, prekvapujúce, no postupom času forma stvárnenia zovšednela a záver už nebol taký skvelý. Každý by si dokázal predstaviť iné kultové a preňho srdcové snímky, ja tomu nie som výnimkou, takto to však autori cítili a za ten nápad určite hodnotím film pozitívne. (01.08.2014)

V tomto prípade sa pocity nedajú opísať a slová by nestačili. Toto majstrovské dielo ( pospájať jednotlivé zábery zo stoviek filmov do logického celku je určite väčšia makačka, ako film natočiť ) dokonalo precítia snáď len hardcore filmový fanúšikovia, ale pre tých ostatných to bude určite skvostný pohľad na to, čo robí z Filmu jedinečné umenie. A len tak pre srandu, pri druhom sledovaní ( pri prvom si to treba nechať užiť bez rušenia ) sa s laikmi môžte zabaviť hádaním názvov jednotlivých snímkov. (25.08.2014)

Sen každého chlapa. Políbí jednu ženu a hned na to druhou, třetí, čtvrtou, pátou..... Já vím, jsem trochu cynická, protože obrazově je tahle koláž nádherná, nechybí jí ani náboj, jenže.... pořád je to jen koláž. Na své si přijdou milovníci obrázků, dobrého střihu, ale to já nejsem, já musím mít ještě něco k tomu. Filmu neubírám dobrý nápad ani precizní zpracování, ale je to jenom taková ta festivalová třešnička na dortu. Člověk se na ni na chvilku rád jukne, ale to, co ho láká mnohem víc, je ten dort pod ní. Takže pro mě nejzajímavější moment celého filmu byl už na začátku. Je příjemné vidět Vaška Neckáře ve společnosti světových hvězd. Co se týče hodnocení, patří Final Cut zase k těm filmům, u kterých si obhájíte jakýkoli počet hvězd. Takže to moje berte hodně s rezervou. (01.05.2015)

Co se stane, když máte mnoho dobrých či skvělých obrazů a rozřezáte je na malé kousíčky skládačky a pokusíte se ty kousky spojit s těmi ostatními rozřezanými kousky jiných obrazů? Vznikne jedna velká matlanina. Tenhle film je výsledkem toho příkladu s obrazy. Ze začátku jsem dal 3 hvězdy, ale pak jsem si to rozmyslel, protože závěr filmu mě přesvědčil o opaku. Prvních deset minut si řeknete že je to zajímavé. Máte tam snad stovky prostřihů z různých filmů, ale po těch deseti minutách si řeknete, že to není až tak zajímavé. Pak když už ten chaos delší dobu sledujete tak vás to přestane bavit. Závěr filmu je k nevystání a pouštěl jsem ho zrychleně abych ho přetrpěl. Za mě je to pěkně velká slabota. (21.07.2019)