U konce s dechem

Snímek debutujícího Jeana-Luca Godarda ( průkopníka francouzské Nové vlny ), který ho téměř přes noc proslavil. Nutno podotknout, že zcela po právu. Grázlík, bezstarostný snílek a rebel Michel užívající si života plnými doušky (v podání vynikajícího mladičkého živelného J.P. Belmonda) utíkajícího před policií, chystajícího se na cestu do Itálie a užívajícího si s mladičkou americkou studentkou Patricií ( v podání krásné, inteligentní a tak trochu i mršky J. Seberg), to vše v působivých černobílých lokacích romantické Paříže snímané převážně ruční kamerou Raoula Coutarda ( dvorního to kameramana Godarda). Smyčka kolem Michela se čím dál tím vice stahuje a vše míří k neodvratnému konci. Nutno ovšem podotknout, že notně působivou cestou. Godard závádí nový pojem a to sice existenciální (krimi) romance. ( informátoři informují, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milují….) U konce s dechem je snímek o touze po nespoutanosti, volnosti a vyhýbání se jakýmkoliv společenským konvencím ( bontonu ). For me 91% (17.01.2011)

Ačkoliv Jiřímu Krampolovi bylo v době práce na dabingu skoro o půl století víc než Bebelovi, daleko horší je mix zvuku, který ty prasata ze Soundwave pustili do oběhu. Je to asi jako kdybyste sledovali černobílý dokument opatřený jen hudbou, a někdo v řadě před vámi si do toho hlasitě povídal. Absence ruchů a naprosto nepasující stopa hudební, obrazová a česká zvuková způsobují, že je vám po pár minutách jedno, co se děje, a už chcete tuhle hrůzu mít za sebou. Skutečně jsou dialogy v originále takhle tupé? Za příklad uvedu rozhovor v pokoji, kde JPB pořád mluví jenom o šukání a vylepaná Sebergka z toho má ukrutnou legraci, zatímco divačky ve své době asi bezmyšlenkovitě hltaly mladistvé tělo budoucí legendy. Ten kripl kolem sebe všude rozhazuje odpadky a tvůrce ani nenapadlo, když už teda vzdávají hold anarchii či co, tam nějakou kůstku svlíknout. (05.12.2015)

Geniálne. Dokonalá pocta tvorbe Eda Wooda. Godardovi sa parádne podarilo kvalitatívne nadviazať na tvorbu majstra. V réžii, scenári a hlavne myšlienkovej hĺbke. A dokonca ju celú aj bez problémov prekonať. Bravo, tlieskam. Albert Pyunn, alebo Zdeněk Troška sa o to snažia celú kariéru a nepodarilo sa im to takto precízne nikdy spraviť. Moje číselné hodnotenie je obrovsky prepálené ale čo už, mám filmy rád tak im rád občas nejaký bodík za snahu prihodím 2/10 (29.12.2015)

Scénář: Jean-Luc Godard .. -„Kdybych měl volit mezi zármutkem a nicotou, vybral bych si zármutek.“ Co ty? -Vysleč si už tu košili… ___ Nádech Bogarta, cigareta zapálená o cigaretu, poflakování se ulicemi Pařížeza zvuku jazzových nástrojů, drobné krádeže, lovení a oblbování žen, postelové konverzace, bezstarostná jízda a jeden osudový průser. ___ Škoda, že není více rozpracována ta vražda, jde jen o fatální (i filmařskou) zkratku, aby se podtrhl pozdější existencionální vývoj děje. Jinak Godard své dílo drží pevně v rukou a formálně si s žánrovými přechody zahrává skvěle. Jean - Paul Belmondo v rané roli svého problémového šviháka zvládá bravurně a skvěle sekunduje i špatně rozumějící (pointa) přítelkyně v podání Jean Seberg. (03.09.2008)

Tak si můžu odškrtnout, že jsem viděl další z těch 1001 filmů, který musim vidět, než umřu. Nic víc, nic míň. Mam pocit, že celej film byl u konce s dechem už tak po první čtvrthodině. Začátek se mi líbil, ale co to mělo dál znamenat? Postavy spolu vedou naprosto stupidní rozhovory, který nemaj pro děj žádnej význam. Hlavně jsem měl dost při neskutečně dlouhý postelový scéně, kdy postavy melou prostě totální hovna. To se jinak nedá nazvat. A když se tam zrovna nikdo nebaví o blbostech, tak sledujete Belmonda, kterej chodí sem a tam, čte si noviny a strká si prst do huby. Ke konci se film teda ještě trochu rozjede, ale pak Belmondo řekne, že je unavenej a za 3 minuty je konec. Podle mě je na filmu dobrej akorát začátek a pak sem tam na mě z filmu dejchla nějaká ta atmosféra Paříže 60. let. Opravdu netušim, co na tom všichni viděj. (28.06.2009)