Klauni

Kdyby místo Lábuse hrál někdo jiný, musel by být zážitek z filmu dokonalý. Na Lábuse to byl výborný výkon, hrál skoro dobře a zřejmě nejméně afektovaně, co jsem ho kdy viděla, pravda, jeho postava byla skvěle napsaná, takže měl i co hrát, kdyby to uměl. Naopak Kaiser je snad ještě lepší, než kdysi, takže jednoznačně kraluje celému filmu. Jarchovskému se scénář povedl, režie za ním rozhodně nezaostává. Hudebně i obrazově příjemný nadprůměr. (22.09.2020)

Po technické stránce (vyjma zvuku) je to rozhodně nadprůměrný film. Tematicky mě ale nezaujal. Při jeho sledování jsem si říkal, že už bych raději koukal na hranou věc o Golden Kids, kteří jsou mi jinak buřt. Ale smyšlenej (?) příběh tří obstarožních klaunů..? Co by se tam muselo stát, aby mě to mělo bavit..? Co na tom zaujalo Vás, pane Tauši? To by mě vážně zajímalo... Už jen proto, že jsme skoro stejně mladí. Tohle je téma pro generaci, které zatím naštěstí nemůžeme správně rozumět..? (15.12.2018)

Tak zoufale nevtipnou tragikomedii jsem už dlouho neviděl. Zasmál jsem se přesně…ano, ani jednou (a čemu taky? Synovi, který říká otci vole? Studentovi, co „komicky“ vypadává z auta? Či „roztomilosti“ holčičky s plnou pusou…nebo snad takovému setkání Maxe a Oskara na prknech? To bylo pro mě snad nikdy nekončícím utrpením). Jenže o moc slavnější to nebylo ani co se týče dramatické složky filmu, i když pár míst bylo dobrých, to nepopírám. A snaha o mezinárodní spolupráci je pěkná, ale…takový Flamand je v pohodě jen do té doby, než se mu zadíváte na rty a je vám trapně, jak mu do nich nadabovaná čeština „krásně“ nesedí, podobně je to s Outinen, která rozhodně ve své roli zaujme, jen nesmí otevřít ústa (jako by snad bylo nutné, aby její postava mluvila). Podtrženo, sečteno, za technickou, vizuální stránku + sem tam nějakou podařenější vážnou scénu či herecký výkon dávám ještě 2*. (10.09.2014)

Musím říct, že tento snímek mi (nejen) v rámci letošní nabídky českých filmů přijde tak trošku jako zjevení. Už jen samotná skutečnost, že se podařilo zrealizovat poměrně netradiční koprodukci ČR-Lucembursko-Finsko, stojí za povšimnutí. Za důležité přitom považuju i to, že se koprodukce podařila i po herecké stránce. S tímhle totiž někdy bývá potíž (viz třeba v minulosti nevhodně vybraní zahraniční herci v jinak úžasném seriálu Cirkus Humberto). Tady ta herecká sestava do sebe krásně zapadá. To že zejména v případě Jiřího Lábusa lze hovořit vysloveně o hereckém koncertu, vůbec nesnižuje herectví ostatních. Např. způsob, jaký ztvárnila nesnadnou roli ženy postižené Alzheiremem finská herečka Kati Outinen, stojí fakt za velkou poklonu. Co mě na filmu skutečně velmi zaujalo, je jeho celková zvláštní (a určitě zajímavá) poetika. Jde o takovou pěknou mixáž smutných či posmutnělých scén s momenty vysloveně vtipnými. Někdy jde sice o dost černý humor, ten ale do situací, které film popisuje, vysloveně patří. Zvláště pěkné jsou v tomto směru scény, v nichž se Max (Oldřich Kaiser) a jeho rodina snaží vypořádat s následky jeho těžké nemoci. V případě Kaisera mi přijde, že ta role mu byla psaná přímo na tělo. V roli Maxovi manželky mě pak poměrně překvapila Eva Jeníčková. Z některých předchozích snímků ji asi všichni máme zaškatulkovanou v dosti jiné poloze, zde ale ukázala, že umí zahrát dost slušně i dramatičtější polohu. (12.12.2013)

Tenhle film mi vůbec nepřijde jako český, což myslím jako pochvalu. Nápaditá kamera, dobré vyprávění, pečlivě promyšlené scény a záběry. Speciální kapitolou jsou herci, Lábus i Kaiser mají konečně po dlouhé době šanci zahrát si pořádnou vážnou roli a pochmurná atmosféra filmu díky tomu většinu času funguje. Otravná je dějová linka s emigrantovou dcerou, ale kromě ní mi delší stopáž filmu nevadila. Konečně se u nás podařilo natočit vážný film, aniž by byl trapný nebo vás svými nedostatky neustále nevytrhával z diváckého soustředění. (30.04.2016)