Motýl na rameni

Barcelonská "amnézie" Lino Ventury, který se stává účastníkem nevysvětlitelného, přísně střeženou obětí. Otevřením a nahlédnutím do 13. hotelové komnaty "se upsal" cizáctví své vlastní mysli, hledajíc smysl toho všeho, klíč k podstatě...a ctihodných mrtvol v utajení stále přibývá. Podivuhodná, neklidná hra motivů, vzkazů a chování "těch druhých." Matoucí kalkul, záhadné a rafinované polibky docela "obyčejného" zločinu, schizofrenní úzkost nebo hypnotický trik filmové dezorientace? A co ten kufřík? (28.01.2014)

Mysteriózní jen maličko, spíš okrajově ... ale to neznamená, že by vaše jistoty nemohly být v jednom jediném - a poněkud nešťastném okamžiku nahrazeny bezpočtem proměnných. Možná si budete přát, abyste se mohli spolehnout alespoň na motýla, který by našel útočiště na vašem rameni. I když se postupně zorientujete - a třeba si dokonce troufnete odhadnout další vývoj událostí, příběhu neupřete sugestivní atmosféru, která dodává každé scéně nádech bezútěšnosti a zmaru ... víceméně se s buldočí neústupností a zarputilostí pokouší hodit problémy velkého světa právě na vás - protože jste zrovna po ruce. Pokud si mermomocí chcete odnést cosi poučného do dalšího života, pak si dovolím snad jen jednu drobnou poznámku: NIKDY nevstupujte do cizích hotelových pokojů ... ať se v nich odehrává cokoli. Jestliže pojmete jakékoli podezření, pak volejte recepci, záchranku či policii ... ale v žádném případě se nepokoušejte aktivně vstupovat do děje - nemuselo by se vám to vyplatit. (24.02.2015)

Bylo mi ctí zhlédnout tento vynikající Film. Ano, ano. Film s velkým "ef", nepřeklepla jsem se. Mistr Ventura je herec nevyčíslitelných kvalit a ve spojení s dalším "nevyčíslitelným mistrem", tentokrát na křesle režisérském, za doprovodu Clauda Bollinga snad nemohl vzniknout špatný film. Ale v tomto případě vzniklo mnohem víc, než jen dobrý film, tohle je dokonale hustá lahůdka s mrazivou polevou. Silně schizofrenní příběh lehce surrealisticky zabalený na pozadí krásně reálně zobrazené Barcelony, která mi udělala velkou radost. Zvláštní, zrovna tento týden jsem dočetla jednu Zafónovu knihu a vrhla se na další. Děj obou knih se odehrává v Barceloně, má skvělou až hmatatelnou atmosféru a dějou se tam věci, až se jeden naježí a je čím dál víc zmatenější a napjatější. A já se ježila při "Motýlovi" docela často a zmatená jsem doteďka. Příjemná změna byla vidět Paula Craucheta také v jiné poloze, než v rolích zabijáků, kriminálních živlů a podobné svoloči stojící na druhé straně barikády. Hodnoceno stroze číselně, můj zážitek je stoprocentní. (27.09.2011)

Ponurá, strhující a nerozpletitelná noirovka, při jejímž sledování mi bylo dost úzko. Záhadné telefonáty, mrtvoly v pokojích, kufřík, objevující se a mizející postavy, Oni… ale kdo a proč? Abych dostal odpovědi na své otázky,zamáčkl jsem se ještě hlouběji do svého „filmového“ křesla. Při závěrečných scénách mě mrazilo… Vynikající snímek s neuvěřitelnou atmosférou. (07.02.2010)

Netušim, jestli je chyba u mě, nebo ve filmu, ale já jsem vůbec nepochopil, o co tam šlo. Hned na začátku se to nějak podivně zamotá a já se v tom úplně ztratil. Doufal jsem, že se to nějak postupně začne vysvětlovat, ale ono se to akorát zamotávalo čim dál, tim víc. Na konci jsem akorát nechápavě kroutil hlavou. Jako nedá se tomu upřít celkem slušná atmosféra a Lino Ventura v hlavní roli taky určitě nezklamal, ale tento film mě prostě nějak minul. (10.12.2017)