Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
The Little Mole & Laozi
Obsahy(1)
Návštěva čínského prezidenta v Praze a českého štábu v Číně jako východisko úvahy o velkých a malých zdech moci... Režisér Filip Remunda se v dalším dílu série Český žurnál zamýšlí prostřednictvím současných česko-čínských vztahů nad podobami politické moci v obou zemích. Linie jeho situační úvahy tvoří nedávná pompézní návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze a družební cesta předsedy Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěcha Filipa na mezinárodní konferenci v Číně. Tam se Remunda setkává s loajalitou k režimu v podání pedagoga a studentů bohemistiky anebo zavítá do kadeřnictví, kde se nejen střihá, ale také cvičí a hovoří podle určitého vzoru.
Tajné hotelové setkání českého štábu s místní perzekvovanou spisovatelkou pak zpřítomňuje situaci nedodržování lidských práv, což je téma, kterému se i v rámci pobytu čínského prezidenta u nás věnuje český aktivista, jenž svojí činností úspěšně podporuje představitele čínského disentu. Spolu s ním se stávají aktéry pražské linky filmu účastníci vítacích i protestních demonstrací v souvislosti s čínskou státní návštěvou, mezi nimiž za účasti či přihlížení policie dochází k verbálním i fyzickým střetům. Leitmotivem snímku jsou pak archivní policejní a televizní záběry ze socialistického Československa, které navzdory svému stáří překvapivě zapadají do mocenské choreografie současnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Škoda, že neukázali další figury co si zadávají s Čínou, u V. Filipa to těžko může někoho překvapit. Stejně tak je škoda, že krom Tibetu nezmínili Ujgury ani Čínskou republiku (Tchaj-wan). A také, ať si proboha pořídí někoho kdo umí aspoň trochu anglicky, Remundovy pokusy o středoškolskou angličtinu jsou horší než zobrazená chinglish. ()
Sorry, ale tohle je hrozně málo. Jednou z toho může vylézt cenná připomínka něčeho, co se dělo, ale dneska tam pro mě o moc víc není. Když se vrátím k úplně první epizodě, tak Tanvald jde na malém prostoru ohromně hluboko a nastoluje poměrně dost nepříjemných otázek. Tady extrémně rozsáhlý téma, ale hluboko nejdeme nikde. Na co, se mám ptát po Krtkovi? Kam mě ta hoďka posunula? ()
Pro mě příliš povrchní, v podstatě zaměřeno na jednu konkrétní akci, jež sice ukázala děsivou oddanost čínského lidu, ale stejně, jako celý dokument, klouže po povrchu základního tématu, které se dokumentem line. Lidská práva. Základním argumentem všech vystupujících Číňanů je tvrzení, že tyto práva jsou porušována všude na světě, ovšem každý Čech ví, že Tibet...no jo, co vlastně s tím Tibetem...v českých rukou to vypadá spíše jako provokace, něž protest. Postupem let se heslo Free Tibet svého klišé také nepochybně dočkalo. Vše shrnuje tibetská disidentka, která, zřejmě jako jediná, má etické právo postavit se s tibetskou vlajkou do cesty čínskému prezidentovi. Žijeme ovšem v zemi s možností svobodného projevu, takže když chce někdo se vší krásou přivítat čínského prezidenta uděláme co? Zabráníme mu v tom? To už je na posouzení české policie, která v tomto případě nepochybně konala dle přesně předem určených pravidel. Celá absurdnost této (ne)vítací akce by byla dokonána, kdyby proti Číňanům "protestovali" naši pomatení holohlaví spoluobčané, kteří by raději žili v Německu ve třicátých letech. Nechám již polemik o právu jedince v davu a přistoupím raději k vysvětlení zmíněné povrchnosti. Ten nejzásadnější a nejbizarnější paradox ohledně čínského trhu, je využívání absence lidských práv v Číně západními korporacemi, jež v této obrovské zemi s nevyčerpatelným počtem obyvatel rozjeli tak obrovský a odporný business, že půjde jen těžko někdy zastavit. Muži, ženy i děti jsou v asijském světě doslova otrockou výrobní silou, pracující v podmínkách a za výdělek, který si lze jen těžko v středo-západním světě představit. Více napoví např. dokument Der preis der Blue Jeans. O této zásadní spolupráci Číny se "svobodným" západním světem zde není ani zmínka, přitom proplesknutí diváka pomocí hesla "Víš, odkud jsou Tvé šaty, elektronika či auta..." by většinu diváků možná přimělo k zamyšlení. Ono totiž, ohánět se tibetskou vlajkou a poté si koupit cokoli made in China, je velmi kontraproduktivní, ale pevně věřím, že toto se českým vlajkonošům vyhýbá. ()
Trefovat se do Číny je snadné, ale ta má několik rovin/úrovní. Jedná z nich je diplomatická, což je pro ČR prospěšné, i když např. havlisté si to nemyslí. Pak je tu ekonomická rovina nebo osobní každého člověka, kde samozřejmě funguje (auto)cenzura. Ta je zaplacena bohatší společností, větším národním sebevědomím, ale opět platí, že je něco za něco. Pochopit čínskou mentalitu pro našince není snadné a nevhodné chování čínských vítačů nahrálo jejich pohledu na věc. Také nelze třeba srovnávat SSSR a současnou Čínu. To je zavádějící a neodpovídá to současné situaci. Remunda zachytil svůj pohled na česko-čínský guláš. 66%. ()
Krtek je často jediný český občan, s ktorým kedy bežný Číňan prišiel do styku, to priznávajú oni sami. Inak to bolo s Číňanmi pri návšteve čínskeho prezidenta v Prahe. Oni dokázali zorganizovať podľa svojich predstáv na chvíľu akoby celý pražský život, umravniť nepohodlných ľudí s tibetskou vlajkou, upratať smeti o sto metrov ďalej, a všetko s pomocou českej štátnej polície. Pri rozhovoroch majú čínski študenti všetko jasné, nikto nikoho neutláča, cenzúra neexistuje, Tibet je slobodný. Dokonca chudobní Tibeťania dostávajú na Nový rok a iné sviatky finančné príspevky, darčeky a potravinovú pomoc, čo mi to len pripomína od nás... Návšteva súdruha Brežneva bola do toho všetkého perfektne zostrihaná, súdružské objatia a nadšené rodiny s maličkými deťmi, ktoré si žiadali vidieť súdruha Brežneva naživo. Mám obavy o tú čínsku disidentku v domácom väzení, ktovie čo jej hrozí po tomto Českom žurnáli, keď miestni českí pozorovatelia podali hlásenie domov. –––– Posluchejte instrukce. Když u toho nebudou novináři, můžeme něco udělat. Něco ošklivého. Když u toho budou novináři, zakryjeme to vlajkou. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama