Tragéd Fantozzi

První pokračování příběhů pana účetního Fantozziho (Paolo Villaggio), o kterém se dá napsat naprosto shodný komentář jako k první dílu. Některé skeče jsou zábavnější, některé méně. Ty zábavnější byly později mnohem vtipněji natočeny znovu jako součást Malérů pana účetního I a II. Asi nejzábavnější scénkou bylo nucené sledování prastarého ruského filmu, pod přísným dohledem jednoho z ředitelů firmy, ale i tato scéna by potřebovala trochu pošťouchnout. Škoda že tu nejsou půl hvězdičky, tento a stejně tak první film by byly přesně na 2.5*... (10.07.2014)

Druhý díl se nese v absolutně stejném duchu, totiž pokusit se vás shodit ze židle po po propuknutí nezadržitelného smíchu. Fantozzi opět nabídne nespočet ikonických scén k zapamatování, nadhodil bych scénu z večeře, kde se objevila i obrovská doga Ivan Hrozný Jednatřicátý :D.....Osobně tuto scénu považuji za jednu z nejpreciznějších komediálních scének v celé historii kinematografie z různých koutů světa. To totiž nemá chybu. Jinak i návštěva kasina zpočátku dokáže mnohokrát vykouzlit pořádných úsměv od ucha k uchu. Dnešní komedie totiž sází jen na povrchní vtipy, které po většinu času slouží spíše k smíchu, ale takovému, že jen nechápete, kdo to může považovat za zábavnou záležitost. Není to tak vždy, to rozhodně, ale často bohužel ano. Jinak ještě musím smeknout před českým dabingem. Totiž hlavně díky legendárnímu hlasu vypravěče Michala Pavlaty a dabérovi Fantozziho Václavovi Postráneckému se z tohoto italského počinu vyklubala má srdcová záležitost. Dvojka si za mě odnáší 8,5/10 (25.11.2020)

Fantozzi na druhou, tak i tak je to blbost na xtou, ale baví, a to je hlavní. Problém je v tom, že já si na Fantozziho vzpomenu hlavně díky tomu, že jezdí cyklozávody, což bylo v prvním díle, a proto jsem ho měl tak rád. Druhý díl je taky velká zábava, ale ten problém je právě ten, že v něm není žádná dost silná scéna, kterou bych si rád zapamatoval. Nechci na to nijak nadávat, je to už trochu větší blbost, a trochu autoři všemu nadsazujou, ale stále je to obdobná legrace, která postupně v dalších dílech snižuje kvalitu. Každopádně já se u tohohle zasmál rád, i když to všecko vzešlo z blbosti samotného Fantozziho, který evidentně věděl co dělal, protože mi to občas přišlo fakt ujetý až moc. I když kam se na to všecko hrabe jeho rodina. Už fakt, že tak dokonalou rodinu dokázali autoři vymyslet, dokazuje, že tenhle film, zas tak nenormální oproti předchozímu rozhodně není. (06.04.2008)

Pro mě zatím nejlepší účetní. Né že by se ve filmu nevyskytovala spousta nevtipné vaty, ale vynahradí to geniální scéna v lese, kde se hon na zvířata změní v samohonku, a pak křtění lodi, kdy si komtesa zahrála poněkud netradiční kuželky a prokázala, že italský kardinál je vše jiné než flegmatik, protože ho dokáže k nepříčetnosti rozzuřit i taková maličkost, jako je ztráta malíčku (u ukazováčku bych to chápal). PS.: Snažil jsem se přidat následující zajímavost k filmu Křižník Potěmkin ve zdejší databázi: "Podle Fantozziho je tenhle křižník Koťomkin neuvěřitelně pitomej film!". Už je to půl roku a dodnes mi ji neschválili :( (31.10.2015)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)