Hra peněz

Nebýt účasti George Clooneyho a Julie Roberts, jednalo by se o tv thriller v divadelním aranžmá. Dokonce jsem byl během sledování filmu přesvědčen, že vychází z nějaké slavné divadelní hry, co se roky hrála na Broadway, proto třeba je místem děje New York. Tak nic z toho, je ale fakt, že z 80% se film odehrává v televizním studiu, které opustíme významně až v poslední třetině. A zásadním problémem je, že se v tom přepadeném studiu nic zajímavého nestane, o nic lépe na tom není ani Clooneyho lapání na čerstvém vzduchu v newyorských ulicích. Scénář je překvapivě nenáročný, nedůmyslný a i poněkud stupidní, když dojde k úseku konspirace. Nejhorší z herců byl jednoznačně Jack O´Connell v roli podvedeného akcionáře. Necharismatický pitomec, ze kterého nešel vůbec žádný respekt, byl trapný až hrůza, úplně zkazil celý film. Celý příběh držel Clooney, který to vzal s vervou, vzal si na starost i produkční dohled. Je škoda, že Julii Roberts připadla nevděčná role producentky tv show, z níž se prostě nedalo nic extra vykřesat. Velkým problémem je i samotné téma finančních trhů, které může pro našince být značně odtažitou problematikou, vezme-li se také v potaz tuzemská neexistence finančních televizních pořadů ve stylu show pro americké diváky s vysokým ratingem sledovanosti. Kupodivu má film solidní tempo, na násilné scény je skoupý, ale padají v něm alespoň sprostá slova, aby ten rating R měl nějaký užitek. Clooney, Roberts a tentokrát režírující Jodie Foster už jistě zažili záživnější a zářivější filmové časy. Já jsem čekal oslnivý, napínavější a propracovanější thriller, nedočkal jsem se. 5/10 (17.06.2018)

Hodně prošlá a unavená bojůvka, která zaujme akorát tím, jak dokáže nakombinovat několik tematických relikvií z různých časů do jednoho celku. Jmenovitě iluzi všemocnosti televize, syndrom Occupy, prohnané bankéře, které nelze sesadit jinak než lidovou polní spravedlností či prostý lid propojený televizní obrazovkou v horním rohu místnosti útulného baru. Ačkoli se místy daří aktualizovat celý rámec skrze potrestání ústředního kapitalisty internetovým zmemováním či se záměrně shodit ve scéně veselé videokonference se zbouchnutou holčinou mladého teroristy, finální climax s nekonečně neschopnou policií, skandujícími lidmi a epilogovou pěsťovkou do tváře zločinného buržousta nám rychle připomene, v jakém filmovém muzeu se vlastně nacházíme. (20.10.2016)

Že mi to sadne, som nečakal. Má to všetky atribúty, ktoré na strhujúcom filme uznávam. Šikovne napísaný scenár, dynamickú réžiu a dobré herecké výkony + technická stránka veci. Morálne posolstvo je síce vďačné a v dnešnej dobe aj potrebné, ale musíme uznať, že sa predsa len vyparí do ničoty. Táto doba to proste ináč nedovolí. (18.09.2016)

Od Money Monster jsem neočekával vůbec nic převratného. Čekal jsem, že dostanu další marný pokus přivést na výsluní některá známá jména, které režíruje polozapomenutá Jodie Foster. Avšak Money Monster je k mému údivu slušně odsýpajícím thrillerem, který je téměř bez chyby. Akce jde v ruku v ruce s krásně načrtanou atmosférou, což skvěle kontrastuje s rychle se měnícím světem financí. Všichni herci zde odvádí velký kus práce, takže se jedná o parádní film ze světa financí, který mě velmi mile překvapil. Za tohle má u mě Jodie Foster velký palec nahoru! „The name is Lee Gates, the show is Money Monster. Without risk, there is no reward. Should I sell? Should I a loan? GET SOME BALLS!“ (12.06.2016)

Nuda k ukousání. Jodie není vyloženě špatná režisérka, její problém je nedostatek invence. Pan Bobr nebyl špatný, ale rozhodně neměl vytěžený potenciál. Stejně tak tomu je v Money Monster, které má herecké ksichty a líbivé prostředí, ale nemá drajv, originalitu a chytrost. Lepší film na sobotní večer, kdy se Vám nechce u filmu moc myslet. (12.08.2016)