Spectre

Tak nám to po čtvrté protřepali a místo elegantního nápoje naservírovali pěkný goulasch. Bond se bincá od rohu k rohu, máte z toho pocit, že si tvůrci jen plní povinnost dát poctu všem předchozím Bondovkám a potěšit akorát skalní fanoušky. Na diváky čekající další strhují nářez prostě tentokrát serou. Občas to i trikově působí jako tehdy s Connerym. A padouch Waltz je samozřejmě největším zklamáním. Strach z něj šel asi jako z babičinýho švestkovýho koláče. Prý největší padouch na světě. No, ha ha ha. To i ten Waltzův řádový nácek v Hanebných panchartech budil větší respekt. Směšné, opravdu. Dobře, je to jedna velká pocta a i já byl vlastně velmi potěšen, ale celkový dojem ze samostatného filmu není zrovna nejlepší. To už se mi víc líbilo Quantum of Poluce. (14.11.2015)

Úvodní část v Mexiko City ukazuje, proč jsou Bondovky jednou z nejsilnějších značek vůbec. Bylo tam všechno. Úchvatná akce, šarm, humor, exotická atmosféra kosmopolitních dálav, neuvěřitelné množství komparsistů a moneyshoty na metropoli. Fakt intro snů. Dále to bylo stále hodně dobré a na mě to fungovalo. Líbilo se mi, že to nebylo tak zadumané a režie a vizuální stránka byly naprosto perfektní. Akorát se mi nedaří naladit na tu rodinou mytologii. Nechci znát Bondovo mládí a nechci, aby byl spřízněn s padouchem. Preferuji situaci, kdy jde jeden profesionál, na druhého. Léa Seydoux, je coby Bongirl v pořádku, ale přišlo mi že nosila asexuální hadry. Na dokonalou Olgu Kurylenko neměla ani náhodou. Nevím proč, ale mě se vždycky líbily spíše ty kritizovanější Craigovky a tuhle řadím na druhé místo za Quantum of Solace. 9/10 (15.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

Tak tohle bylo dlouhý jak cesta do Mukačeva a zpátky. Sam Mendes umí pracovat z obrazem to ano, ale pokud jde o jednotlivý scény zapoměl zřejmě na kouzelné slovíčko "stop" a tak Spectre působí zbytečně natahovaně. Osobnost hlavního padoucha, ale bohužel i bond girl je na úrovni papírovýho kelímku. Obě postavy jsou scénaristiky naprosto odfláklé, navíc Waltzova herecké invence je jen trapná kopie z Djanga a Panchartů. Profesionálně natočená rutina ze který jsem ještě teď nervozní jak klokan na trampolíně. EDIT 27.12. Už druhá změna názorů tento měsíc a navíc tady nad svým komentářem nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, kterej kretén ho psal. Teď jsem dojel home projekci a zvedám na 5*. Je to neuvěřitelně komplexní a vyzrálý snímek, který umí vyprávět, trefuje se do citlivých míst, ale nebojí se ani velké a mistrovské akce a to co jsem tady napsal o Léa Seydoux, tak to už se nechápu vůbec, protože ta byla nejen prcatelná snad v každým záběru, ale po Evě Green snad jediná Bond Girl, která krom kukuč předváděla i herecký talent, za všechny jmenuji scénu s jejím otcem v TV a 007 na zemi. No dost možná je na čase zrevidovat svou bondí top. Zvedám ze 3* na 5*. (10.11.2015)