Punkový syndrom

Nejvtipnější na tom je, že punk tohohle mentálně postiženého komanda zní v podstatě úplně stejně jako jakýkoliv jiný punk a finština zní tak jako tak jako jazyk mentálně postižených, takže nevidět obličeje muzikantů a jejich přeci jen trochu podivné chování, možná by mě ani nenapadlo, že jsou jiní. Každopádně zajímavý počin, ačkoliv místy trochu nudí. (17.03.2015)

Vracím se ze zkoušky a s podivným pocitem zadostiučinění zjišťuji, že jsme též parta retardovaných individuí. Ta podobnost je až strašidelná. Kytarista A má chvilkovou averzi vůči kytaristovi B (protože to kilo hraje úplně blbě). Basák C neřeší vzniklý problém, neboť sám má svých až nad hlavu (pět strun, woe). Bubeník D, jakožto jiný živočišný druh, vzniklý křížením chobotnice a naspeedované veverky je zcela mimo diskuzi. Jak každý obratlovec tuší, činel dřívkem neurazíš. No, někdy jo. A já chudák, chrochtal E to schytám ze všech hlavní, protože jsem nebyl na zkoušce od Kuvajtu napadení. Takže jediná věc, kterou se lišíme od pekelně retardovaných synů Suomi je to, že se nikdo z nás před koncertem neposral. Co není může být. (19.04.2016)

,,VŠICHNI NÁS CHTĚJÍ... JAK VE FINSKU, TAK V EVROPĚ.“ /// Tak předně – už jen samotná Finština je jazyk pro postižený. A do toho tydle 4 týpci. Netradiční názory (cos vole čekals, vývojáře z Googlu?), láska k hudbě (to nás spojuje chlapáci!), Pertti neudrží (vobčas) stolici (jsem rád, že máme společnou jen tu lásku k hudbě…), ale bez nějakejch předsudků – kurva, šak voni jsou prostě taková atrakce! Angažovaný texty (ADHD…) plný jejich problémů… ale já fakt nevím, co si z toho vodnýst. Nemíním tomu flákat hvězdy jen proto, že se to vočekává. Je fajn, že maj zábavu, že dokážou dělat něco víc, než vostatní. Ovšem jinak… vobyčejnej dokument vo chlapech z Jedličkárny, kteří jsou schopni zahrát solidní muziku (vobčas). (ne vole, ,,platňu“ si nekoupím!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Svátek Perttiho Kurikka. 2.) Zjistím, že i frajeři s ADHD můžou mít ponorku. 3.) Thx za titule ,,Narmora“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.11.2013)

Komunikácia s mentálne postihnutými a riešenie ich sociálno/spoločenských problémov sú vo Fínsku rádovo o úroveň vyššie než v našom regióne. Aspoň mi to tak vyplynulo z tohto primárne rockumentárneho filmu o pankovej skupine. Už len skutočnosť, že mentálne postihnutí majú skupinu s vlastnými textami, riešacimi ich úprimnú nasranosť na systém, parlament aj pomery, či i na (z nášho pohľadu) výhody, je samo osebe výnimočné. Navodzuje úvahy o miere možného samostatného života takto postihnutých ľudí. Niektorí totiž sami požadujú aby neboli ťahaní za ručičku. Zjavne im však celkovo rovnocennejší prístup nahráva a zvyšuje sebavedomie. Prekvapivo rozumné, zábavne formulované i obstojne zahrané myšlienky ľudí, u nás často spájaných s menami ako idiot, mentál, mongoloid a podobne. Na koncert týchto pankáčov bez póz by som sa rád šiel pozrieť. P. S. Úprimne vychŕlená nasraná zrýmovaná agitka proti pedikuristom, ktorí sa len starajú o nohy a nútia ísť na kadejaké objednané termíny nemala chybu. (19.11.2012)

Punkové muzice zrovna moc neholduji. Nevěděl jsem vlastně pořádně ani do čeho jdu. Punkový syndrom je jeden z těch filmů, který mne zaujal názvem a obrázkem na posteru, o zbytek jsem se nestaral, obsah nečetl, detaily nehledal. Prostě jsem se nechal překvapit. Rozhodně respektuji bandu těhle mentálně hendikepovaných pankáčů a je mi jasné, že pro ně je mužika život a způsob, jak se vyjádřit a být sám sebou. Ale pro mě to byla hodina a půl zvláštních písniček a nudných dialogů, jejichž interpretace (vzhledem k jejich hendikepu a samo o sobě postiženě znějící Finštině) mi byla krajně nepříjemná. Big up pro překladatele titulků, to musel být slušný oříšek. (17.01.2014)