Temný případ - Noční krajina

1. série antologického seriálu Temný případ je mnohými vnímána jako jeden z nejzásadnějších televizních milníků uplynulé dekády. Nic Pizzolatto dodal vynikající kriminálku, která vsadila na sehranou dvojici Matthew McConaughey a Woody Harrelson (dávno předtím nežli se objevily důkazy o tom, že by dvojice mohla být pokrevně příbuzná), mysteriózní atmosféru a fakt, že se tu kromě vyšetřování hodně hrálo i s osobním příběhem ústřední dvojice. 1. režie v režii Caryho Joji Fukunagy jednoduše nastavila kvality příliš vysoko. 2. série od Pizzollatta přišla se zcela novým příběhem a zvládla být do jisté míry důstojným nástupcem 1. série, své kvality poté jistě měla i 3. série od Pizzolatta, která ovšem přeci jen byla do velké míry již slabším odvarem. Od 3. série uběhlo 5 let, Pizollatto seriál jako scenárista opustil a rozhodl se věnovat jiným projektům, kdy to vypadalo, že to znamená, že na další série Temného případu jen tak nedojde. Jenže na 4. sérii s podtitulem Temná krajina přeci jen došlo, kdy se Issa López chopila pouze showrunnerky, scenáristky i režisérky. Zvládá 4. série fungovat i bez účasti Pizzolatta? Sám Pizzolatto se ke 4. sérii nevyjádřil dvakrát lichotivě, konkrétně Noční krajinu označil za hloupost. López se k přístupu Pizzolatta vyjádřila tak, že každý autor má specifický, zvláštní a jedinečný vztah k příběhům, které vytváří, a ať jsou jeho reakce jakékoli, má na ně právo, sama ovšem dle svých slov realizovala Noční krajinu s hlubokou láskou k práci, kterou odvedl Pizzolatto, a s láskou k lidem, kteří ji milovali, zároveň ovšem chtěla přistoupit svěže. Právě svěžest by mělo být to, co by se na 4. sérii mělo cenit nejvíce. Jestli je totiž za pochodu v rámci všech 6 epizod něco cítit, je to fakt, že i když López za pochodu vzdává poctu předchozím sériím a stylu Pizzolatta, k látce přistupuje velmi svěže, nejen díky svěžímu prostředí. Po Louisaně, Kalifornii a Plošině Ozark se 4. série odehrává na Aljašce. López se daří na startu seriálu budovat to, co tolik fungovalo na startu 1. série. Atmosféru a budování napětí, načrtnutí detektivní zápletky a především se tu pracuje se dvěma zajímavými ústředními postavami. Jodie Foster po více jak 30 letech v roli Elizabeth Danvers volně navazuje na postavu Clarice Starling, profesionální boxerka Kali Reis poté už na počátku tohoto roku působí jako jeden z hereckých objevů roku. V průběhu Noční krajiny se přeci jen ukáže, že Noční krajina není po scenáristické stránce nejsilnější a lehce se ukáže, že vyloženě nestačí na kvality 1. série, přesto jde po celou dobu o zajímavou práci. I proto, že se Temný případ vrací ke kořenům, které kromě kriminálního thrilleru zvládnou v nejsilnějších momentech fungovat i jako psychologické drama. Je překvapivé, že i přes pouhých 6 epizod (o dvě epizody méně než v případě předchozích 3 sérií) má v součtu 4. série dost možná to nejpomalejší tempo a jistě se za pochodu snadno vybaví pocit, že by López nějaká ta scenáristická/dramaturgická konzultace na víc prospěla. Za pochodu je chvílemi cítit, že López skutečně není Pizzolatto a je vlastně v tomto případě férové, že se fandové původního seriálu budou cítit podvedení. I když jde možná až o příliš zaujatý pohled a po vzoru Pizzollatta se tak trochu přehání. Jestli něco na Noční krajině funguje, je to nádech hororové atmosféry, kterému přispívá mimo jiné zmíněné prostředí Aljašky. López v jisté míře k Noční krajině přistupuje podobně jako Rian Johnson ke svému Star Wars: Poslední z Jediů nebo J. J. Abrams ke svému Star Treku - jde o svěží přístup, který přesto zůstává tou starou dobrou značkou a nebojí se i přes svěžest zůstat jednou nohou v kořenech. Kdyby přeci jen López zůstala příliš věrná zadaní od Pizzolatta, opět by došlo k výtkám, že se tato tvůrkyně bojí nějakých větších výzev a striktně se drží manuálu od zkušeného autora. Nikdy se nejde zavděčit všem, o to více potěší, že López v rámci populární kriminální antologie sází spíše na invenci nežli na sázku na jistotu.  Kromě masové vraždy tu pořád prim hrají především osobní vztahy ústředních postav, kdy Jodie Foster tentokrát hraje spíše antihrdinku a opět je ve své roli fantastická. Stejně tak potěší, že i když finále zdánlivě dodá jasné odpovědi, stejně tak nabízí hned několik možných intepretací, které završení Noční krajiny dávají ještě větší emocionální náboj. I tentokrát ústřední zápletku spojuje profesní a osobní život ústředních postav, i když se poté vyložené nadšení vypaří po prvních dvou epizodách, přesto si seriál dokáže po celou dobu udržet pozornost. Závěr poté zcela jistě nemusí naplnit veškerá budování očekávání a do jisté míry zkazit dojmy z výsledného seriálu. I v sobě rozpolcené finále ovšem nabízí důkaz, že jde minimálně o zajímavou sérii, která nejvíce skutečně těží z toho, že se vydává odklonem od Pizzolatta.  Temný případ: Noční krajina je ten případ, kdy jde vlastně v jistém ohledu chápat veškerou projevenou nenávist. Pizzolatto za sebou v rámci seriálu jistě nechal obří stín, účast López ovšem potvrdila, že seriál může fungovat i bez něj a proto i díky výrazné sledovanosti jistě není vyloučena realizace 5. série. Lepší by ovšem bylo, aby se López již nevrátila, seriálu se opět chopil někdo nový a 5. série by tak opět mohla těžit ze svěžesti, kdy ta antologickému formátu prospívá pořád přeci jen nejlépe.... (20.02.2024) (méně) (více)