Wadjda

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

"Ak práve menštruujete, držte korán v obrúsku!" Film z prostredia, ktoré by sme v našich podmienkach bez váhania mohli označiť za ideologické väzenie, je civilne spracovaný, ale nežný a krutý zároveň. Je to príbeh dievčatka, ktoré nechce veľa. Jej snom je mať bicykel, ktorý si vyhliadla. O ňom jej však autority doma či v škole vysvetľujú, že nie je pre dievčatá. Je to u nich samozrejmosť. Vlastne jej to hovoria všetci okrem predavača bicyklov. Ten jej pre zmenu oznamuje, keď oň len prvýkrát zavadí pohľadom, že je na ňu príliš drahý. Wadjda ich nepočúva, lebo jej cieľ je silnejší. A zjavne aj rozum, keďže sa ako osoba, ktorá si vlastné sny v sebe ešte neudupala v rámci konformizmu, ako jediného riešenia v danej spoločnosti, nechce vzdať. Šetrí peniaze, učí sa recitovať do školskej súťaže, ktorá ponúka výhercom odmenu, robí všetko čo môže v rámci detských možností. Snáď netreba vysvetľovať, že túžba po bicykli je len nástroj na zobrazenie podmienok v moslimskej spoločnosti. Alebo že to síce nie je zdanlivo žiaden veľký ideál, ale na pomery hlavnej hrdinky dostatočný. Keď som bol približne v jej veku, tiež som chcel bicykel. A potom som ho dostal. Ale chcel som aj horský, ako mali ostatní. Aké to malichernosti! Ten som už nezískal. Ale keď pozerám tento film, som rád, že mi stáli v ceste len peniaze... (25.01.2014)

Filmová výzva 2018 - Saúdská Arábie. Jednoznačně jsem si potvrdil, že bych v Saúdské Arábii nikdy žít nemohl, protože představuje vzdálený svět v mnoha ohledech. Pak se ani nelze divit, že hlavní zápletka devadesátiminutového filmu se točí kolem toho, že si malá holčička chce pořídit kolo a jezdit na něm. A taková zápletka mě úplně k sedačce nepřikovala. (02.04.2018)

O dívce, která chce kolo. Jenže za prvé žije v Saudské Arábii a v ní přeci ženy na kole nejezdí, za druhé je to kolo drahé. Dost unikátní sonda a první saudskoarabský celovečerní film (v zemi, kde nejsou kina). Za odvahu ho natočit a jedinečnost dávám hvězdičku navíc. ■ Toto není komedie ani drama (jak uvádí ČSFD). Nemohl by se zavést žánr "sliece of life"? ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=3koigluYOH0 (13.02.2015)

Film je z hleldiska vnímání hlavní hrdinky velmi vstřícný k euroamerickýmu divákovi, protože náš život a naše práva máme založeny na jiných hodnotách než to samé na Blízkým východě. Z tohoto důvodu jsem samozřejmě od začátku zcela sympatizoval s hlavní hrdinkou Wadjdou. Příběh je postaven na splnění jednoho snu mladý holčiny, který by snad ani v naší zemi nemoh vzniknout, protože se při svém vyprávění dotýká velmi vážných věcí, zvyků, tradic a náboženských otázek v zemi ve které se odehrává. Ty témata jsou velmi vážný a citlivý. Osobně mě nejvíc dostala řeč "ty peníze pošleme naším bratřím do Palestýny", ono se to takhle z tý věty nezdá, protože tam zazní ( a nejen ona ) jakoby mimoděk, ale díky tomu jsem film vnímal velmi citlivě, protože ať je to jak chce, děti by měli mít svůj svět a maj mít právo na svý sny ať už žijou kdekoli. (13.07.2014)