Takoví normální Američané

Seriál nás privádza takmer na koniec studenej vojny. Začína sa rok 1980 a KGB má svojich agentov po celom svete. Je jasné, že USA nemôže byť výnimkou. Dokonca tak dokonale dokážu zapadnúť, že anglicky hovoria lepšie ako rodený Yenkee. V seriály kraľujú hlavne dve postavy Elisabeth a Phillip. Na prvý pohľad človeka ani nenapadne, že sú zo sovietskej prdely a ich cieľom je likvidovať americký sen. Rhys ako aj Kery Russel sa výborne zhostili týchto dvoch postáv. Akurát, že občas mi išla Elisabeth aka Russel dosť na nervy. Kurva neverím, že až tak fanaticky niekto môže milovať svoju vlasť. Síce, keď si spomeniem na dnešných teroristov.....Seriál síce nie je tak napínavý a chýbajú mu tie drsné časti, ktorími sa preslávil Homeland, ale aj tak je dobrý. Proste fúkol som 7 častí za dva dni a zrazu ma prestal baviť. Zrazu som si na krátenie času pustil ôsmu časť a nakoniec som prvú sériu dopozeral v ten istý deň. Svoje čaro v ňom dokazuje aj Noah Emmerich, ktorý mi neskutočne pripomína Sledge Hammera s komediálneho sitcomu o bláznivom fízlovy. (04.01.2015)

Americký špionážní seriál The Americans nahlíží na studenou válku z nezvyklé perspektivy. Hlavními hrdiny jsou agenti KGB, operující pod skrytými identitami v Americe, a jejich protivníky jsou agenti FBI, kteří se ruské špiony snaží odhalit. Seriál nelíčí hlavní postavy černobíle jako hrdiny či padouchy, ale čistě jako agenty s protichůdnými zájmy, kteří jsou věrni své zemi a plní rozkazy svých nadřízených, i když s nimi ne vždy souhlasí. Napjaté vztahy mezi oběma stranami se dokáží velmi snadno vyostřit, a hlavní napětí vychází z toho, že všichni agenti musí za všech okolností jednat velmi obezřetně. Nejsou tu žádní bondovští psychopati, kteří by chtěli zničit svět. Žádný z agentů si nepřeje třetí světovou válku. Oběma stranám jde především o udržení rovnováhy sil. Seriál se drží více při zemi než např. další současný seriál o agentech Homeland. Jedním z jeho tvůrců je totiž bývalý agent CIA (Joseph Weisberg), který se místo vypjatých akčních scén soustředí především na běžnou rutinu špionů (rekrutování agentů, jejich vedení a vztahy mezi nimi). Seriál se dá zároveň brát jako netradiční manželské drama. Hlavní hrdinové, dva ruští agenti, se totiž vydávají za typickou americkou rodinku se dvěma dětmi, která žije na typickém americkém předměstí. Vedle plnění špionážních misí se tedy snaží také vychovávat děti, udržet si své utajené identity a zároveň neztratit sovětskou disciplínu. Seriál se přitom vyhýbá jakémukoliv patosu a syrově evokuje dusnou a chladnou atmosféru studené války. Maskéři, kteří hlavním hrdinům vymýšlejí neustále nové převleky (s falešnými vlasy a knírky), by si určitě zasloužili nějakou cenu. (02.07.2014)

Seriál o studené válce, ve kterém nejsou Sověti hroziví zloduši a Američané bezchybní hrdinové? Nečekané. Pozornost se spravedlivě dělí mezi špionské momenty a vztahové problémy ústřední dvojice, akce je pomálu, ale je velmi precizní a mrazivá atmosféra je příjemným bonusem, stejně jako fajn obsazení. 8/10 (22.07.2013)

Spionske Sopranos - se vsemi klady a zapory, ktere to prinasi. To znamena unikatni namet (nebo alespon unikatne zpracovany), mnohem mene akce, nez byste cekali, mnohem vice dramatu, obcas prilis pomale, roztahane a misty trochu nedotazene, ale secteno a podtrzeno neexistuje v ramci zanru serial treba jen zdanlive srovnatelny s The Americans. (03.09.2016)

Špionážní seriál z období studené války, to je něco pro mě, navíc je velmi dobře natočený a obsazený. Jelikož jsem o sobě nikdy netvrdil, že jsem čistá duše a obránce světla, hbitě jsem si oba hlavní hrdiny oblíbil a dokonce i "kulturní referent" Arkadij mi byl po většinu času sympatičtější, než agent Frank Gaad. Asi to bylo tím, že sovětské zlo bylo jasně přiznané, zatímco američtí bojovníci za demokracii hráli vždy čistě, až na výjimky, ke kterým došlo jednou, maximálně dvakrát... Ale teď vážně, myslím, že pro seriál bylo výhrou, že se Keri Russell a Matthew Rhys dali dohromady i v reálu, ta chemie mezi nimi fungovala fantasticky a přispívala ke skvělé celkové atmosféře. Zpočátku mě trochu iritovala postava Stana Beemana, ale postupně si mě Noah Emmerich získával a šestá sezóna by bez něj byla poloviční. Když už tak chválím jednotlivé postavy, nesmím zapomenout na Marthu Hanson v podání Alison Wright, z které jsem byl opravdu nadšený. Na závěr se musím ještě poklonit scénáristům, kteří po celých pětasedmdesát dílů udrželi vysokou úroveň příběhu. Moc dobře jsem se bavil. (20.07.2016)