Kdysi byli bojovníky

Na tento film jsem už několikrát tady narazil a pokaždý mě překvapilo, jak ho všichni hodnotěj vysoko. Ale vždycky jsem to vypustil z hlavy a na film zapomněl. Včera jsem na film narazil opět, když jsem tak šmíroval po profilu jednoho uživatele, kterej tento film zařadil mezi svý nejoblíbenější. Tentokrát jsem si řek, že se na to už fakt podívám a film jsem si hned stáhnul. Na úvod ještě takovou malou odbočku... Když před pár lety zemřel Pauly Fuemana ze skupiny OMC, objevily se o něm na internetu nejrůznější články. Mimo jiné se tam třeba psalo, jak prožíval bouřlivý mládí na předměstí Aucklandu v jakýsi chudinský čtvrti Otara, která figuruje i v názvu skupiny (OMC = Otara millionaires club). Podle těch článků to vypadalo, že snad vyrůstal někde v Bronxu, tak jsem si řikal, že to je všechno asi dost přehnaný a vycucaný z prstů. Po zhlédnutí tohoto filmu si řikám, že to asi moc daleko od pravdy nebylo. Jinak právě čtvrť Otara je na imdb uvedena mezi lokalitama, kde se natáčelo. Co se filmu týká, tak příběh o tom, jak otec alkoholik terorizuje celou rodinu, nepřináší celkem nic novýho pod sluncem. Ale narozdíl od různejch podobnejch filmů made in USA, tohle působilo opravdu strašně depresivně a beznadějně. Trochu to kazí konec filmu, kde se najednou objeví nějaká ta naděje, která spočívá v síle ducha, návratu k tradicím, atd... Jinak ty maorové mi svym chovánim a způsobem života dost připomínali naše rómský spoluobčany. Celkově bych to viděl tak na 75%. (30.12.2012)

Tady není co řešit ... Dokonale natočenej, zahranej film o útrapách rodiny s násilnickým otcem, ochlastou a gorilou, kterej seřeže chlapa dvakrát většího než je sám, stejně jako svoji vlastní manželku ... Těžko popisovat atmosféru a pocity z celého filmu, musí se to vidět ... U konce mi tekly slzy, ale přitom jsem nebrečel ... Zvláštní pocit, nebyl jsem dojat nebo tak něco ... jen mi tekly slzy... Jedinná (předvídatelná) chvíle ospravedlnění výbuchu té strašné síly a brutality dřímající stále v otci rodiny byla, když mu bylo sděleno, jak to bylo skutečně s jeho nebohou dcerou ... Film má úžasný vizuální "look" ... Navíc je to dosti varující a aktuální film, který se dá vztáhnout na rodinu v každém státě a na domácí násilí v rodinách, dopad na manželky, děti apod. Tenhle film bude aktuální vždy ... se svým smutným, ale naprosto pravdivým varováním ... (20.12.2009)

Zcela jistě se jedná o nejlepší novozélandský film všech dob. Nepočítáme-li Pána prstenů, který je samozřejmě převážně americký. Jakmile vás tento film vtáhne do děje, tak už vás skutečně nepustí. Řeč už je samozřejmě o filmu Kdysi byli bojovníky. Rena Owen je sice strašně ošklivá a dívat se na ní je obrovské utrpení, ale dá se to v rámci možností snášet. Zato její manžel Temuera Morrison je slušný bouchač, který mlátí do všeho, co se na něj třeba jen ošklivě podívá. Ze všeho nejraději tráví čas v místní hospůdce se dvěma kamarády, z nichž jeden, s mexikánským knírkem, velmi rád souloží s 13 letými děvčátky. Posezení v hospůdce se velmi často ve večerních hodinách přesune k našim hrdinům domů, kde spí hned 4 děti. Chlastá se do té doby, dokud je chlastat co. Film si touto cestou plyne dál a dál. Aby vše bylo správně dramatické, tak máma je starostlivá žena a otec je muž, kterého baví pouze chlastat, souložit a mlátit. Problém je v tom, že ona ho stále miluje, ačkoli už párkrát měla to štěstí poznat vůni jeho pěstí pěkně zblízka. Zkrátím to. Byli jsme bojovníky je prostě krásně syrový film, který určitě ocení nejenom milovníci brutality a násilí. A ty horší herecké výkony relativně neznámých herců film krásně dokreslují. 4* (13.08.2012)

Co mi to jen, do prdele, připomínalo? Ubohé, uzurpované etnikum, které macešská, civilizovaná společnost odmítá zaintegrovat a otevřít mu svou hřejivou náruč sociálních výhod a prosperity, fotr přičmoudlé, agresivní, vypatlané hovado a nefachčenko, co chlastá, hraje automaty a sem tam na každodenních, hlučných večírcích rozkope držku svojí staré, která "pečlivě" pečuje o jejich deset fakanů, tedy vlastně devět, protože Dežo je v pasťáku za čorki autorádií, hodný strýček Horvát jim sem tam po chlastačce vyprcá jejich třináctiletou dceru a všichni společně hrozně nadávají na tu zkurvenou většinu, která s nimi nechce žít ve společné domácnosti a dávat jim, chudákům, štědré podpory. Aha, už vím, Kdysi byli kočovníky! Evidentně i Nový Zéland by uživil zdatného deratizátora! (23.01.2013)

Spočiatku sa zdá, že ten namakaný chlapík ktorý práve prišiel o prácu je milujúci otec no je to tupé násilnícke hovädo ktoré celí deň chlasce pivo, večer celú krčmovú posádku dotiahne domov a žúrka pokračuje. Potom zmláti ženu a ráno po opici celú opuchnutú zdrbe ako to preboha vyzerá... Dej je dosť jednoduchý a tam kde by sa v inom filme len rozbiehal tu končí no i tak je to silný film, ktorý nemôže nikoho nechať ľahostajným. (03.12.2006)