Hledá se Dory

Sklerotická ryba Dory je tu kupodivu snesitelnější než v prvním filmu, přestože z plátna v podstatě nesleze/neodpluje a nepokrytecky přiznávám, že mě tohle pokračování bavilo víc než Nemo všeobecně. Deprimovaná chobotnice táhne zábavu nahoru, radarová běluha pro změnu zase dolů, nicméně výsledný dojem je dobrý navzdory zápletce, která zčásti recykluje a zčásti jede na autopilota. Hvězda navíc za retardovanýho lachtana a Wonderful World. (29.07.2016)

Pokud žijete z ruky do huby, ve fabrice děláte čtyřikrát týdně šestnáctky, abyste měli na nájem, a vaše důležitá životní rozhodnutí spočívají v tom, jestli zaplatit dřív splátku na vysavač nebo na mikrovlnku, pak věřte, že oproti starýmu Marlinovi se máte ještě celkem dobře. On ve svý sasance 1+0 nemá ani kousek nábytku, na krku má drzýho spratka, kterej ho věčně poučuje a prudí svýma debilníma puberťáckýma připomínkama, a jeho sousedka je otravná pomatená píča, co si není schopná zapamatovat ani vlastní jméno. Občas se mu tihle nesvéprávní autisti ztratí někde v hajzlu, takže tu se Marlin spřáhne se želví smažkou, tu zase s retardovanou mušlí, támhle přebrodí splašku, vše jen proto, aby je našel. A co myslíte, dočká se za to nějakýho vděku? Nebo chvilky klidu? Nebo se mu ta malá mrdka zase někde ztratí?! Cé je správně! Prostě celej život je za klauna! No mně by z toho už dávno praskl čurák. Předpokládám, že v příštím díle budeme pohřešovat Marlina, kterej se psychicky zhroutí a radši se nechá přetavit na rybičkovou pomazánku. Já mu ten klid přeju. (15.11.2016)

Docela roztomilé pokračování omalovaného hledání rybího potěru. V tomhle je to vlastně poněkud naopak, kdy sklerotický potěr s poškozenou krátkodobou pamětí hledá, odkud vyplul na svět. Vše je opět milé až přeroztomilé, hlášky jsou veskrze legrační a nebýt poněkud přepáleného závěru a pár krkolomných blbostí, které pokazily celkový dojem, dal bych plný počet. 75% (03.01.2020)

Dvojky mají tu smůlu, že z nich člověk podvědomě cejtí kalkul tvůrců ještě něco vydojit z často úspěšné jedničky (proč by také dvojku jinak točili že?). A pak většinou trpí absencí skvělých nápadů, kterých často jednička byla plná a dvojky jsou o to kontrastnější. Většinou je hrdina daný, ale nemá co hrát. U Dory jsem se tohoto bál a bylo to zbytečné. Příběh nema byl skvělý a dodnes patří nejen díky krásným animacím, vtipům a skvělému českému dabinku k mým nejoblíbenějším. Hledá se Dory možná na úspěchu Nema stavěla, ale chudá o nápady není a vtip nepostrádá. Moc se mi to zase celé líbilo, ale kvality Nema to úplně nedosáhlo. I tak ale dávám za 4 štítky znamenající svobodu. * * * * (17.03.2018)

A já klidně a rád popluji proti proudu a vyzradím, že mě tato pohádka vůbec neoslovila. Hlavní můj problém se skrýval v ústřední rybičce Dory, která byla nesnesitelným způsobem otravná, její výpadky paměti byly příliš časté a stereotypní a vůbec celkově byla neskutečně nudná. Její mořští přátelé byli rovněž retardi. Z těch všech mořských postaviček na mě neudělal dojem absolutně nikdo. Spolusledovatelčina očka velice potěšila účast vyder. Já zarytým fanouškem chlupatých zvířátek rozhodně nejsem. Dialogy se nedaly poslouchat, a tak jsem je po čase poslouchat přestal. Když jsem ještě býval malé dítě a míval jsem všechny údy výrazně kratší, tak na mě hledání Nema udělalo pochopitelně diametrálně příjemnější dojem. Veškerý humor je zde situován na nejmenší diváctvo a já jsem v sobě během sledování našel dítě pouze jedenkrát, což je možná trošku smutné, ale kromě politování se s tím nedá nic dělat. Ehm... Rád bych se obhájil tím, že jsem moc dobře chápal, že ta modrá rybka je Dory, jen jsem potom nechápal, která rybka měla být Nemo. (28.10.2016)