Způsob zabíjení

"War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět! (27.05.2013)

Je to zdlouhavé. Základní informace je přitom prostá: Někdejší sérioví vrazi ani dnes nečelí žádné společenské stigmatizaci a bez zábran o svých vraždách hovoří. Něco jako kdyby bývalí členové Einsatzgruppen rozšafně vyprávěli na kameru, jak v Bělorusku vybíjeli Židy a politruky. --- Šokuje nás to díky kulturní vzdálenosti. V Číně se za časů občanské války (1911-1949) dály neuvěřitelné brutality v ještě mnohem masovějším měřítku. O japonském příspěvku do této kruté historie se mluví, protože to vyhovuje čínskému šovinismu, ale Číňané Číňanům pustili žilou mnohem víc. Nikdo se tím bůhvíjak nezabývá. Současná Indonésie je dost sebevědomá, aby dokument podobného druhu povolila, ale to neznamená, že jinde nebylo ještě hůř. Třeba ve Vietnamu, a tím opravdu nemyslím My Lai. --- Orient opravdu nemá s násilím problém. Dělo se tam vždy. Námitka, že za to může Západ, je očividně lživá. Je to právě naopak. Humanismus a vytrvalá snaha omezovat násilí na nezbytné minimum je po staletí výlučnou výsadou Západu. Tak třeba v Africe bylo právě koloniální období jedinou epochou, kdy zabít souseda kvůli karamelce nebylo tak snadné. --- Naše úsilí o potírání násilí se projevuje v až hysterických reakcích na případy, kdy se Západ násilí dopustí. Nejnověji třeba v Iráku. Tenhle film je dobrý pro porozumění, jak se na násilí dívají ve zbytku světa. Hlavně to nepokládejte za nějakou indonéskou specialitu. Koneckonců i mnohý Rus vám ještě dneska ochotně dosvědčí, že Stalinova vláda byla pro jeho vlast dobrodiním. (07.09.2015)

Indonésie 1965-6. Po neúspěšném převratu, z něhož byla obviněna komunistická strana, bylo armádou a polovojenskými spolky umučeno a brutálně zavražděno více než milión obyčejných lidí. Stačilo, že je někdo označil za komunisty. Genocidu podporovala indonézská vláda a podporu měla i u západních vlád. Dokument přesně nespecifikuje, kterých. Zločinci nebyli dodnes potrestáni, naopak jsou zváni do veřejnoprávní TV k diskuzím jako hrdinové. Gangsterské jednotky v zemi působí stále a obyvatelstvo se bojí proti vládě jakkoli protestovat. Strašná země, o to hůře, že zase za účasti a podpory Západu. (09.06.2017)

Staručký Anwar je milý, priateľský a populárny dôchodca. Má to len jednu chybičku - je to masový vrah s približne tisíckou obetí na účte. Silná, sugestívna štúdia masových vrahov v Indonézii 60.-tych rokov minulého storočia, ktorí si dnes pokojne nažívajú na dôchodku či zastávajú vysoké funkcie v štátnych organizáciách a vláde, a hrejú sa na výslní popularity bez akejkoľvek známky svedomia, súcitu či pochopenia svojich činov. Pre kamerami dánskych filmárov sa neštítia ničoho, prezentujú účinné vražedné praktiky, kódex obliekania, otvorene rozprávajú o napáchaných zverstvách a potom vám s úsmevom podajú ruku a odídu. Krásna ukážka politiky "keď je to dostatočne ďaleko, nás sa to netýka" - krajina, v ktorej sú deti od narodenia vychovávané v nenávisti ku komunistom, posiela medzinárodnému tribunálu v Haagu a morálnym zásadám efektný pľuvanec do tváre. Akt zabitia je jediným dokumentom, ktorý ma svojou záverečnou scénou Anwarovho uvedomenia, čo vlastne vykonal, dohnal k slzám. Videl som predĺženú verziu, a ani jednej minúty, strávenej pri obrazovke, neľutujem. Viac v recenzii. (26.01.2014)

Niečo je zhnité v kráľovstve Indonézskom.....The act of killing je bezpochyby zaujímavým oživením dokumentárneho filmu, ktorý konvenčne chápeme ako súbor informácií prameniacich z nejakých scén, hovoriacich hláv a voice overu. Ona táto forma však má svoje opodstatnenie a to sú práve tie onformácie, ktoré hovoriace hlavy a rozprávač sprostredkúvajú. Act of killing je dokument umelecký a my si máme naštudovať, čo že sa to v tej prekliatej Indonézii v 60. rokoch stalo a hlavne prečo. Problém však je niekde inde a je tu spomínaný nespočetne krát. Totiž ak narazíte na režisérsku verziu, tak si uvedomíte, že informácie sa opakujú, že postavy hovoria stále to isté, že inscenované scény sú variáciou jedinej. Ak po vyše dvoch hodinách počujem, že postava nevidí vo svojom zabíjaní problém, pretože to a to a počul som to aj na začiatku, dostavuje sa nevyhnutne nuda. Možno je to v kine na festivale v spoločnosti stovák ľudí iné a navyše pri takomto type dokumentu a asi aj pri kratšej verzii (bezpochyby lepšej), lenže ja som to šťastie nemal. (03.12.2014)