Způsob zabíjení

Starej Anwar a ten tlustej blb jsou jen vykonavatelé. Občas mají noční můry (teda hlavně Anwar, tlusťoch ne, ten je moc blbej na to, aby mu došlo, co udělal), ale v zásadě se tím, co dělali, bavili. A bavili by se tím bez ohledu na to, jestli škrtili drátem komunisty, nebo někoho jinýho. Historie jim k tomu jen dala hrdinský krytí. Zajímavá postava je ten menší náměstek ministra, protože ten zabíjel, ale i věděl proč. Co se týče filmu, po asi půl hodce je myšlenka jasná a už se jen opakuje, až třeba na TV show, která je teda pekelná. /// Ve vztahu k tomu, co je dobré a co špatně, tam už je to těžší. Tu zemi fakt komunisti ovládnout chtěli a po dobrém se tomu bránit nešlo. No, a upřímně, viděl někdy někdo laskavou a kultivovanou občanskou válku? Když se věci řeší silou, vždycky to nakonec vypadá takhle a provádějí to podobní primitivové... To, co se dělo, bylo zjevně hnusný, brutální a nelidský a nechalo to jizvu v národu i jednotlivcích. Zároveň by to ale nemělo vyvolat dojem, že svržený Sukarno byl bůhví co, už do převratu zvládnul zemi přivézt k hladomoru. (19.01.2019)

Film ktorý mi nedáva z morálnej stránky zmysel, ktorý pokladá otázky kde je Boh keď sa podobné veci dejú a pri ktorom chcem veriť že je fikciou. Keď som ho videl prvýkrát, nedal mi ešte stopercentnú katarziu, nedostal ma na plnej čiare - dodatočne som si uvedomil, že to môže byť jedine tým, že som informácie v ňom obsiahnuté nebol schopný a ochotný vstrebať a uveriť im. Masterpiece, či už obsahom, alebo formou. (10.11.2017)

Niečo je zhnité v kráľovstve Indonézskom.....The act of killing je bezpochyby zaujímavým oživením dokumentárneho filmu, ktorý konvenčne chápeme ako súbor informácií prameniacich z nejakých scén, hovoriacich hláv a voice overu. Ona táto forma však má svoje opodstatnenie a to sú práve tie onformácie, ktoré hovoriace hlavy a rozprávač sprostredkúvajú. Act of killing je dokument umelecký a my si máme naštudovať, čo že sa to v tej prekliatej Indonézii v 60. rokoch stalo a hlavne prečo. Problém však je niekde inde a je tu spomínaný nespočetne krát. Totiž ak narazíte na režisérsku verziu, tak si uvedomíte, že informácie sa opakujú, že postavy hovoria stále to isté, že inscenované scény sú variáciou jedinej. Ak po vyše dvoch hodinách počujem, že postava nevidí vo svojom zabíjaní problém, pretože to a to a počul som to aj na začiatku, dostavuje sa nevyhnutne nuda. Možno je to v kine na festivale v spoločnosti stovák ľudí iné a navyše pri takomto type dokumentu a asi aj pri kratšej verzii (bezpochyby lepšej), lenže ja som to šťastie nemal. (03.12.2014)

Asi byla chyba koukat na režisérskou verzi, protože je to absolutně neukoukatelné (sledovat podesáté, jak někoho uškrtit drátem už prostě nemá ten správný efekt) a neuposlouchatelné (indonéština je fakt odporný jazyk). Musel jsem si z toho udělat seriál. Ale ty dvě hodiny by nebyly o mnoho lepší, ideálních by bylo 60 minut. A je to škoda, silných momentů je ve filmu dost, a kdyby se takto zkoncentrovaly, byl by účinek jistě ještě vyšší. Jinak tvůrcům tleskám za nápad a odvahu, třeba se teď bude svět více zajímat o tento vytěsněný a pozapomenutý masakr (k čemuž snad dopomůže, získá-li film Oscara). A pokud budou viníci po letech aspoň symbolicky potrestáni, dal bych tvůrcům i Nobelovu cenu. (25.01.2014)

O kvalitach a originalite tohoto snimku uz ostatni napsali dost. Presto si neodpustim jednu zasadni vyhradu - absenci kontextu. Hned v uvodnich titulcich se divak dozvida v rychlem sledu nekolik faktickych informaci - zapojeni zapadnich velmoci v genocide, pocet obeti, atd. - ktere ovsem postradaji uspokojive vysvetleni. Jake zeme zabijeni podporovaly? Do jake miry a jakym zpusobem? Jake pro to existuji dukazy? Jakou pozici melo komunisticke hnuti? Bylo realnou hrozbou pro Indonesii? Jak byly "vybirany" obeti a byly potencialnim rizikem nastoleni komunisticke diktatury (tak treba Ceskoslovensku '48 by takova antikomunisticka ocista jenom prospela)? Vsechny tyto otazky zustavaji nezodpovezeny a komplikuji tak interpretaci onech udalosti a jejich dozvuku. V souvislosti s tim pak dochazi jeste k vyraznejsimu problemu - vzhledem k tomu, ze udalosti genocidy jsou zde vylucne nahlizeny prizmatem samotnych vrahu, kteri se od podstaty zabijeni pro vlastni dusevni klid distancuji, tento odstup se preleva i na divaka. Rozhodne bych necekal, ze se u filmu o milionove genocide budu tolik smat a o mrazive pusobivosti NEPRATELU NARODA, dokumentu z genocidy pro zmenu v Kambodzi, vubec nemuze byt rec. I pres to prezevsechno se jedna o opravdu nezapomenutelny filmovy a emocionalni zazitek. (04.03.2015)