Labyrint: Útěk

Zlaté Hunger Games. Vědecko-fantastická zábava pro mládež se rozpíná nesympatickými směry. Z post-twilightovské éry pro teenagery se nám už několikrát udělalo solidně zle, tady se dá hovořit o lehce dospělé látce. Mladí hošani netuší, co se s nimi děje a už jsou v robinzonovském prostranství obehnaném ohromnou betonovou stěnou. Skupina nesourodých mladíků vytvořila poměrně fungující komunitu, bojí se, pěstují, přežívají, umírají, ctí pravidla. Labyrint, který na prostranství ústí, je zřejmě jedinou cestou ven. Ono velké tajemství mě nelákalo, otázky jsou bez odpovědí, citová vazba na postavy chybí, že je v téhle grupě život drsný, jsem necítil, stejně jako tíživou atmosféru. Nepulsovalo to, nevěřil jsem. Objevit se mezi bandou náctiletých bruneta s tváří Kayi Scodelario, nedospala by bez poskvrny. Akce nestrhne, palce držet nenutí, nohy jí navíc podráží zmatená kamera i střih. Místy přesto působivé, to bych zase tvůrcům křivdil, dvojka mě ovšem i tak neláká/nezajímá. (02.12.2014)

Totálně nevyvážená záležitost. Začátek byl zajímavý, stejně jako celý labyrint. Zprvu jsem si myslel, že tam za těmi zdmi je zničené město. Když jsem se dozvěděl, že jde o labyrint s potvorama, nevadilo mi to. Zprvu mi to dost přišlo takové kinder, v půlce však najednou tvůrci seškrtali z ničeho nic hrající osazenstvo na polovic. Průzkum labyrintu byl také zajímavý a přiznám se, že mne to bavilo. V hlavě jsem však měl stále jednu otázku. Proč to celé? Vysvětlení na závěr bylo tak debilní, že mně naštvalo, že jsem to sledoval. Ačkoliv mám rád postapo filmy, závěrečný záběr na pískoviště mi už onu hořkou pachuť z debilního konce nespláchl. Za mne je to jen za dva pavoučky. * * (23.07.2015)

Labyrintový běžec na mě působí jako narychlo spíchnutý a ledabyle sepsaný projekt, který se chce svézt na vlně komerčního úspěchu Hunger Games. Pryč je ta originalita a brutální svěžest filmů typu Saw 1 nebo Kostka, tahle pubertální kravina není schopna ani stanovit smysluplná pravidla, natož umístit do nich postavy, které by smysluplně a logicky jednaly. V Labyrintu se dějí věci podle toho, co zrovna potřebuje scenárista, přičemž většina zajímavých otázek zůstává nezodpovězena. Akční scény jsou při nejlepším průměrné, samozřejmě jsou chaoticky natočené a atmosféra také trpí, neboť při takto nejasném ději se divák nemůže do situace a charakterů řádně vcítit. 4/10 (27.09.2014)

Je pravda, že som sa takmer celý čas celkom slušne bavil. Kto hľadá nenáročnú oddychovku mal by byť spokojný. Začalo to fajn, hneď tu bola záhada okolo tajomného labyrintu a čudesní pavúčikovia v ňom, čo navodilo tú správnu mysterióznu atmosféru. Pekne sa vykryštalizovali aj vzťahy v skupine. Postupom času však dejová linka začala strácať na zaujímavosti, našťastie stúplo aspoň napätie. Koniec priniesol jedno veľké rozčarovanie, priznám sa, pointu som moc nepobral. Síce došlo na akýsi pokus o vysvetlenie, ale v konečnom dôsledku to bola iba kopa povrchných táranín, ktoré mi nedávali žiaden zmysel. Som zvedavý na dvojku. Silný priemer. 65/100 (29.11.2014)

Juvenilní dystopické postapo (tak to zní sofistikovaně, že jo?), jenž je stejně primitivní jako dřevěný žebřík, který mládežníci zarputile odmítali použít. Ti hoši, přepečlivě nafintění a představující paletu všech barev, vůbec byli jacísi divní. Spousta drobných náznaků a především ta jejich netečnost směrem k dívce naznačovali, že po večerech se v proutěných chýších nehrálo jen sudoku a dáma, jenže tady o hledání sexuální identity nešlo a co je horší, o alegorii už vůbec ne.. Chvíli hra na strunu záhadnosti, pak už jen honění s robotickými pavoučky a pointa, která je stejně trapná jako když máte poluci na školním táboře a dozvíte se to až jako poslední ze třídy. Dávno nejsem cílová skupina, ale i kdybych byl, Ballovo bloudění v aktuální popularitě teen-survivalů by mě nechalo chladným. William Golding by hleděl, jakým směrem se vše stáčí. A Pán much? Ten si nad tím dole spokojeně mne ruce.. (14.01.2015)