Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Po zhlédnutí Kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence začínám mít dojem, že již plně začínám rozumět režisérskému stylu Petera Greenawaye. Nekončící smršť v podstatě nepodstatných konverzací, které jsou jedním ze základních prvků i tohoto snímku a příběh, v němž se kromě několika jednotlivých scén, děj vlastně neodvíjí žádným výrazným směrem. Nevím proč, ale často jsem si během sledování vzpomněla na Saló aneb 120 dnů Sodomy. Michael Gambon je odporný, obtloustlý zmetek, který neustále žvaní a Helen Mirren je zase mlčenlivá, poslušná a nahá krásná. Dokonalá a odporná pomsta zhrzené ženy zakončuje celé toto podivné a originální dílo. (26.12.2012)

Greenawayova toxická satira a animálnosť rozožierajú barokové plátna a nevytvárajú tým škodu, ale vlastný, autorskou hutnosťou presýtený štýl. Rovnako, ako sa postavy topia v hromadách gurmánskeho jedla a negustióznych výstupov, tak sa divák môže do nekonečna prejedať kyprou mizascénou, oblohou hudby, dressingom odkazov a v neposlednom rade neotrelým korením Greenawayových metafor. Všetko podané prostredníctvom kamery, ktorá celú hostinu trávi s neskutočnou eleganciou a "glamourom". Na otázku "Čo to Greenaway nakrútil?" odpovedám: neuchopiteľne korpulentnú verziu Ferreriho Veľkej Žranice. (08.02.2016)

Přiznám se, že po skončení tohoto filmu jsem byl ve velké depresi a v hlavě jsem měl pořádný zmatek. Nicméně když jsem se k filmu vracel a analyzoval jej znova a znova, tak jsem začal chápat, proč tenhle film musím vidět ještě jednou. Když to vezmeme kolem a kolem, tohle vlastně ani není film, ale nepřiznané divadlo, které se odehrává v několika kulisách. A když k tomuto filmu budete takto přistupovat, tak pro vás možná bude jednodušší se tomu poddat. Navíc ten "delikátní" konec a Helen Mirren… Jak říkám, ihned po skončení filmu jsem si myslel, že jedna projekce byla až moc, ale teď, s velkým časovým odstupem vím, že ještě jednou si tuhle laskominu dám. A rozhodně si časem zkusím sehnat více filmů od Petera Greenawaye. 80 %. (16.11.2014)

Perfektní zážitek v podobě krásného paradoxu jménem uhlazená extravagance. Peter Greenaway natočil za pomoci výtečných Michaela Gambona a Helen Mirren podivuhodný snímek o noblesním restauračním zařízení se snobskou klientelou, sadistickým, buranským a hulvátským hoteliérem (Gambon), loajální posádkou a neobvyklými zvyky. Důležitou a asi i nejlepší postavou je Georgina, opovrhovaná manželka hoteliéra Alberta v podání vášnivé Mirrenky, která (doslova) za zády svého cholerického manžela chrápe při každé příležitosti se svým milencem (Bohringer), který je přímým opakem jejího hovadského muže. Co se odehraje jeho odhalení její nevěry zjistěte sami mrknutím na tuhle parádní bizarnost. Na rok 1989 je tento film přinejmenším.....perverzní. „Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it has been.“ Po výtvarné stránce se to srovnávat nedá, ale jen pro zajímavost - vzpomněl jsem si u toho na výbornou Specialitu šéfkuchaře. 89% (23.12.2013)

Vizuálně zcela jistě fascinující a nápadité. Můj problém ovšem je, že Greenawayovi nedokážu věřit.. Mesiášsky mluví o nutnosti změny, vymanění se z vizuální negramotnosti a o příbězích, které ničí film. A já s ním v mnohém souhlasím, ale při sledování "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" jsem měl dojem, že se Greenaway nechává unášet a ovládat příběhem. Vizualita se mi pak jeví jenom jako působivá ilustrace.. A vedle toho si Greenaway dopomáhá velmi silnou a působivou hudbou. Podle mě nemůže být řeči o nějaké progresivní práci s jazykem média... Tento film je stále jenom ilustrovaný příběh se soundtrackem. Kdybych v hodnocení bral v úvahu, co o filmu říkal sám Greenaway, tak bych musel jít s hodnocením níž, protože jeho vysvětlení svých motivů pro využívání barev v různých scénách, se mi zdálo až neskutečně banální... (11.01.2011)