Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Pěkně odsýpající, zajímavý film, pohrávající si s tématy magického realismu a velice delikátně bilancující feminismus a jeho nejrůznější projevy. Důkaz, že česká kinematografie stále umí vyplodit roztomile svěží dílko, které neurazí a zaujme jak formou (16mm černobílý obraz, oblíbený to formát pana producenta Kopeckého) ,tak komicko-hloubavým obsahem. Opravdu vtipné. 80% ()
Vizuální hostina s polopatickým scénářem oslabujícím černý humor celého dílka. Originalitu kazí to, že film vězí pořád někde v 60. letech, což je mor mnoha českých filmů s uměleckou ambicí. Výběr Przebindy pro titulní roli byl nešťastný, on hraje všechno jako na divadle, navíc špatně. Celý ten počin je ohromujícím nepodarkem, ale díky za něj. V polistopadové kinematografii stojí opravdu vysoko. ()
Ženy, ženy a zas jenom ženy tak jak je vidíme a můžeme vidět jenom my muži. Zcela originálně a důsledně mimo komerční mainstremové proudy a s velkými problémy realizovaný snímek Oskara Reifa. Hravý a snový (ne)zaujatý pohled do ženského nitra se spoustou výtvarných vychytávek a s několika pamětihodnými scénami. Magická černobílá kamera Igora Luthera dělají tuto surrealistickou hříčku ještě o třídu lepší než ve skutečnosti je. ()
Hmm umělecké, vynikající kamera, dobré herecké role. Ale prostě až moc umělecké. Rozpitvávání mužství uprostřed ženského světa, o nepochopení žen. Rozhodně tedy nepatřím mezi lidi jenž by se vyžívali nějakém surrealismu. Netvrdím, že film musí být jen komerční záležitost, ale taky by měl být smysluplný. ()
Zvláštní… je kromě tohoto filmu taky fakt, že se mi už hodně dlouho nestalo, abych se v jednom dni musel dvakrát dlouze rozhodovat, co vlastně filmu dám. Protože tohle byl hodně zajímavý film. První půlka byla bez nadsázky geniální - klučičí dospívání, poznávání žen (a jejich myšlení), které se pak stanou důležitou součástí jeho života, proslov ve sborovně (který by se měl tesat do kamene!) - to vše se mi strašně líbilo a já jen zíral, jak je ten film skvělý. Druhá půlka už trochu polevila, a i když jsem chápal, co film chce říct, stejně jsem se přistihl, jak už nenápadně pokukuju po hodinkách. Ale i přesto tenhle film jednoznačně můžu doporučit někomu, kdo nemá rád všední věci a chce něco originálního. Dnes za 80 %, druhá projekce rozhodně napoví více. ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Postel vznikla v letech 1994 - 1995, ale svou premiéru měla až v únoru 1998, bohužel byla propagační kampaň podceněna a film promítalo jen několik českých kin. Kritiky na reklamě nepřidaly. (charlosina)
- Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
- Jako sedmý film československé historie byl tento film v roce 1998 nominován do prestižní sekce na MFF v Cannes. (charlosina)
Reklama