Birdman

(1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing." (22.06.2017)

Michael Keaton snažící se zbavit škrabošky opotřebovaného komiksového hrdiny, celebrity v nekompromisním světě kritiků. Obnažit tělo nestačí (ačkoliv to trhá rekordy), pro restart kariéry je potřeba obětovat ideálně sám sebe. Birdman (aneb Nečekané kouzlo lhostejnosti) je takovým tím líbivým filmem se všemi potřebnými ingrediencemi, aby si z Hollywoodu odnesl co nejvíce pozlacených plešounů. A oprávněně, protože jakémukoliv z herců není co vytknout, Lubezkiho kameru lze vychvalovat do nebes (ona v nich vlastně často poletovala) a Sanchezův drum sound je docela neotřelý nápad (i když mi občas trhal uši). Samozřejmě pochvalu zaslouží také ten, kdo tuhle rubikovku dokázal poskládal a barvy na kostce mu ladí, tedy Iňárritu. Jenže, po všech těch pozitivech z komentu, mi nějak dochází, že se po filmu nedostavila ona potřebná erekce (= nadšení), tedy podobný pocit, jaký zažíval Edward Norton na prknech, která (pro něj) znamenají svět .. (17.02.2015)

|| Scenár: Alejandro González Iñárritu, Nicolás Giacobone, Armando Bo, Alexander Dinelaris | Hudba: Antonio Sanchez | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures | Štúdio: Regency Enterprises, Worldview Entertainment | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržby: 95.2 milióna $ (15.3.15) | Ocenenia: Oscar: 4 výhry - Najlepší film, Réžia, Kamera, Scenár. 5 nominácií (hr Keaton, vr Norton, vr Stone, zvuk, zvukové efekty), Golden Globes: 4 (hr Keaton, scenár, réžia, film), 3 nominácie (vr Stone, vr Norton, hudba). BAFTA: 10 nom. AFI - film roka, AAFCA - top10... spolu: 166 výhier a 154 nominácií || Jeden z najrozporuplnejších filmov, aké som kedy videl. Ale v tom najlepšiom slova zmysle. Kúzlo Birdmana netkví len v technickej stránke filmu (podobných nestrihových filmov už bolo niekoľko), ale predovšetkým v schopnosti obsiahnuť toľko (premňa osobne) hlbokých témat behom dvoch hodín. Väčšinou, keď píše scenár viac ľudí, hrozí dielu rozkuskovanosť. Ale tu to drží po kope z každnej strany projektu. Dialógy i monológy sú napísané (hlavne tie mimo-javyskové) tak dobre, že si nepamätám na nič lepšie za posledných 5 rokov. Príbeh samotný má svoje muchy, napríklad je dosť ťažké sa prispôsobiť snovým scénam, keď je celý film tak neskutočne autenticko-realistický - ta priepasť medzi skutočnosťou a snením bola obrovská. Je ťažké povedať, či Birdman robí to všetko vedome, alebo je to len výsledok zlepenca rôznych postojov a ideí. Každopádne, je pre mňa tento Iñárritu-ho počin po obsahovej, hereckej, hudobnej a vlastne i technickej stránke výnimočný počin, ktorý si mám chuť dať do top10 aj napriek tomu, že nedosahuje kôli svôjmu koncu viac hviezd, než tých reálnych 5 tu na čsfd - tie ostatné v mojich top10 majú väčšinou viac. Uvidíme druhou projekciou. 102% | Atlas Praha, 20.1.2015 | Dokonalý subžáner, ktorý najviac docenia asi len ľudia, ktorý sa venujú umeniu alebo showbizu. Po roku opäť plnohodnotný zážitok, ktorý stimuluje plno témat, ktoré umelca trápia i potešia každý jeden deň - zo všetkých najviac pochyby a nádej. Keaton i Norton sú herecký Bohovia. Keby páni scenáristi netlačili na pílu v záveru, mohol to byť pre mňa film do top10. Výnimočným je i takto. 100% | Blu-Ray, THX, 1.2.2016 | (20.01.2015)

// Perspektiva, to je to slovo které nejlépe vystihuje tento film. Ne, ne ta ptačí. Mluvím o tom, z jaké strany (a že jich tady je na výběr dost) se na ten film budete dívat. Inárritu vypráví o ničem a zároveň o všem. Hollywood, Broadway, herci, herečky, kritici, producenti, dcery i manželky.. všichni mají masky, všichni jsou v jádru někým jiným, stejně jako Michael Keaton není Batman, Riggan Thompson a dokonce možná ani Michael Keaton. Je to prostě chlap, který má nějaký svůj život a ten je více či méně naplňující. A mám pocit, že stejně tak to platí pro mě nebo kohokoliv z vás. Mohl bych chválit formu, mohl bych se kochat tou nádhernou kamerou, tím skvěle sladěným zvukem a hudbou, perfektními výkony ale tady, nevím proč, mi to nějak nejde. Birdman je pro mě film, kde se střetávají prostí lidé, střídají své masky a pokouší se nějakým způsobem naplňovat své životy. A z nějakého důvodu je to pro mě mnohem reálnější, než jakkékoliv dokudrama nebo biografie, z nějakého důvodu mám pocit, že jsem nesledoval film. Vlastně ani nevím, jak bych to definoval, vím jen, že jsem u toho musel přemýšlet a že jsem se tím nechal ovlivnit a že to byl vzácný zážitek. A že tomu chci dát plné hodnocení. (22.01.2015)

Emmanuel Lubezki je můj nový superbůh. Ač se technickými aspekty filmu zpravidla nezaobírám, protože na to zde máme přehršel jiných kvalifikovaných odborníků, jenž si masochisticky libují v deskriptivní analýze každého hovna, tak u Birdmana a jeho hypnotického hávu se prostě musím na chvíli zastavit. Natočit totiž film formou kontinuálního záběru bez hmatatelných střihů je zkrátka epic win a já u toho div nezačal ovulovat. Kdybych byl film, tak chci, aby mě udělal Lubezki. Na pozadí technicky brilantního umu se odehrává zdánlivě tuctový příběh schizofrenického geronta s absencí uznání a herecký karneval všech přítomných figurek divadelního universa. Obzvláště si musím vynachválit madam Emmu, ze které nám vyrostla šukézní buchta mrduchtivých rozměrů, tu zkušeně přeříznout za rudou gardinou, tak si můžu svým seznamem životních priorit vytřít prdel a v klidu zdechnout na syfilis. Emmu bych si, jakožto pravidelný divák Pomalých stravenek, dokázal představit v nějakém hezkém perverzním pornu. Ale nebudu si nic nalhávat, tenisový loket bych si poctivě uhnal, i kdyby hrála v přírodovědném cyklu o růstu obilovin. Birdman mě zkrátka dokonale pohltil a dokázal z jinak suchopárné filmařiny vytřískat kurevsky originální parádu za pytel bludišťáků. Bravo! (20.01.2015)