Birdman

Víc těkavý a uhýbavý než komplexní a vrstevnatý, víc rétorický než vnitřně přesvědčivý, víc karikující než bystře reflektující - Birdman je pro mě film plný neúnosných rozporů, neodstíněných tvůrčích gest a narcistního zalíbení v celkem primitivních anamnézách tvůrců / umělců / kritiků. Dojem sofistikovanosti vytváří tím, že ladně klouže od tématu k tématu, od fráze k frázi a jen málokdy se dostane pod slupku (nejen) broadwayské iluze. Tekutou formou bych se nechal do němoty opít tehdy, kdyby přechody mezi světy (realita / divadlo / scéna / zákulisí / vnitřek / vnějšek / subjektivní / objektivní) poskytovaly chytrý komentář, překvapivou změnu perpspektivy, výrazný emocionální dopad. Jenže Birdman od začátku do konce vypadá jako průhledné divadlo - někdy (chvála bohu) vtipné, většinou ale jenom fanfarónsky předvádějící vlastní erekci. Souhlasím s Mattyho postřehem o rozostření dělících linií, které jsou základním principem celé struktury. Ten film je z mého pohledu matný a anachronický. Myšlenkově, ale v důsledku vlastně i formálně. A bohužel nejde o ten druh matnosti, který by člověka vybičoval k větší reakci. Alespoň mě ne. [60%] (27.01.2015)

Michael Keaton snažící se zbavit škrabošky opotřebovaného komiksového hrdiny, celebrity v nekompromisním světě kritiků. Obnažit tělo nestačí (ačkoliv to trhá rekordy), pro restart kariéry je potřeba obětovat ideálně sám sebe. Birdman (aneb Nečekané kouzlo lhostejnosti) je takovým tím líbivým filmem se všemi potřebnými ingrediencemi, aby si z Hollywoodu odnesl co nejvíce pozlacených plešounů. A oprávněně, protože jakémukoliv z herců není co vytknout, Lubezkiho kameru lze vychvalovat do nebes (ona v nich vlastně často poletovala) a Sanchezův drum sound je docela neotřelý nápad (i když mi občas trhal uši). Samozřejmě pochvalu zaslouží také ten, kdo tuhle rubikovku dokázal poskládal a barvy na kostce mu ladí, tedy Iňárritu. Jenže, po všech těch pozitivech z komentu, mi nějak dochází, že se po filmu nedostavila ona potřebná erekce (= nadšení), tedy podobný pocit, jaký zažíval Edward Norton na prknech, která (pro něj) znamenají svět .. (17.02.2015)

Znám lepší filmy o nelehkém údělu herectví a zároveň vzdávající poctu divadelní práci. Tohle je jenom takový pokus o autorský artový film evropského střihu, ovšem etablovaného hollywoodského tvůrce, kde snaha o střihem nepřerušené vyprávění (samozřejmě docílené bezchybnými digitálními kejklemi) je jen takovou manýrou, stejně jako vícekrát probíraný ztvrdlý penis Edwarda Nortona. Nedotklo se mě to, vůbec, ani myšlenkově, ani emocionálně. Vyjma scény emočně vypjatého rozhovoru s divadelní kritičkou o podstatě grafomanství profesionální kritika a pak Birdmanova slova o mrzkém vkusu průměrného přihlouplého diváka, které bych tesal do kamene. Ovšem Oscara fenomenálnímu Michaelovi Keatonovi bych z celého srdce přál, už jenom proto, jaký to je velký sympaťák a že tak trochu jeho životní osud splývá s tím Rigganovým. (28.01.2015)

Miluju vůni kvalitního filmu před spaním. Birdman má v sobě všechno, co mě přivádí do rajcu. Originalitu, geniální scénář, mimořádné herecké výkony, vtip v harmonickým vztahu s dramtickou složkou a režijní hravost. Moc příjemný překvapení mně připravili už samotní herci. Většina z nich v poslední době moc na stříbrném plátně netrampovala, ale tady se všichni rozehráli do zářivosti skutečných hvězd. Michael je boží, ale nejpříjemnější překvapení je pro mě Emma Stone. Její herecký projev mně zatím nikdy moc nesedl, ale tady jsem si jí zamiloval a ty dialogy co měla s Michalem a Edwardem, byly fakt perlový. Samozřejmě i všichni ostatní dokázali, že ví co obsahuje herecké řemeslo a s naprostou lehkostí to dostali před kameru. Samotný film má pro mě několik mimořádně kvalitních složek. Samozřejmě složka vztahová nesmí chybět, složka divadelní, tady jsem v mnoha záběrech cítil skutečnou lásku k divadlu, vybroušený dialogovky a složka, která má největší svaly a tou jsou vnitřní bouřky hlavního hrdiny....a nejen jeho. Trošku jsem se bál konce, ale i tady to bylo zakončený na jedničku a filmu nepopřel sám sebe. Birdman sice trvá dvě hodiny, ale uteče rychlejc než erekce Edwarda Nortona. (20.01.2015)

Konečně pořádná "komiksárna", která dělá pro prkna co znamenají svět to samé co svého času Americká noc pro film... A o jejíž kvalitách nejlépe vypovídá, že byť má formu, která je stejnou měrou strhující i pohlcující jako fascinující technickou stránkou i jejím důsledným provedením (nepamatuji, kdy byly vizuální efekty využity v tak hojné míře v bezmála každém záběru a přitom byly stále pouze "dobrým sluhou a nikoli špatným pánem", jak je dnes neblahým standardem), tak se v hlavě uhnízdí hlavně a především film samotný. Jen jsem na vážkách, jak se postavit k finálnímu aktu; není sice o nic méně vynikající než ona mozaika (ne)divadelního (ne)zákulisí, kdy "každý chvilku tahá tu svou pilku", která mu předchází, ale jak dokáže nadchnout gradací, emocemi i uzavřením Keato... Ehm, Rigganovy linie, tak kvůli plnému soustředění se na ni odkopává všechny i všechno ostatní; a to je jednak věčná škoda a poté to díky tomu budí (otázka za zlatého bludišťáka zda mylný či oprávněný) dojem ztráty tempa. Každopádně i tak nejlepší "cenám poplatný art pro davy" (a to výjimečně není myšleno pejorativně) široko daleko. (22.01.2015)