Birdman

Se svým menšinovým názorem budu zřejmě stejně nepopulární jako divadelní kritička ve filmu. Příznačně jediná postava, která dokázala vystihnout problém hlavního hrdiny a mimoděk i celého filmu. Stejně jako Riggan touží být hercem, zatímco je pouze celebritou, chce být Birdman uměním, zatímco je pouze komercí. Kdyby (stejně jako Riggan) nepředstíral a přiznal si, čím skutečně je, věřím, že by se mu skutečně podařilo vzlétnout mezi nejlepší filmy loňského roku. Takhle jej drží u země slabiny Iñárrituovy dosavadní filmografie – nucené metafyzické přesahy, banální moralizování nebo sadistická potěcha z utrpení postav. Oproti 21 gramům nebo Babelu Birdmanovi bohudík nechybí humor. Přestože jsou ale těžkopádné dialogy ve většině případů nakonec shozeny nepatřičným gestem nebo poznámkou (Mikeův srdceryvný monolog na střeše, Rigganovo použití autoterapeutického toaleťáku), další vývoj vyprávění dává velkým proslovům za pravdu. Kromě toho, že je Birdman filmem výstředních charakterů a přehnaných hereckých gest, sám svou formou představuje jedné směle velké gesto. Vytváření iluze nepřerušovaného toku záběrů zavání podobnou sebestředností a marnotratností, jaká charakterizuje většinu postav, současně ale slouží k tematizaci dichotomie mezi filmem a divadlem (kde se taky nestříhá), mezi skutečným a fikčním světem. Problémem těchto opozic je, že je film svým permanentně nadsazeným fikčním světem popírá. Všichni se po celou dobu chovají, jako kdyby byli aktéry velkého divadelního představení. Vystupují teatrálně, chovají se zkratkovitě (zejména urážlivě jednorozměrné ženské postavy, sloužící primárně ke zvýraznění talentu silných mužů), neustále nahlas verbalizují své vnitřní pochody a taky jejich precizní příchody na scénu přesně v okamžiku, kdy herec, kterého jsme dosud sledovali, nemá co říct a potřebuje na někoho zareagovat, prozrazují inscenovanost. Když všechno vypadá jako hra, nelze určit, kde (v rámci fikčního světa) leží hranice, za kterou začíná pomyslná realita obývaná skutečnými lidmi se skutečnými emocemi. Chápu, že rozostření dělící linie patří k ústředním motivům filmu, ale pokud je linie rozostřena od začátku, nefunguje kontrast a nedochází na této linii k žádnému vývoji. Birdman je pozoruhodný počin, nepopírám. Třeba kvůli docenění dramaturgické segmentace navenek nepřerušovaného vyprávění se na něj rád podívám znovu, ale pokud budu chtít vidět film, jehož hlavním tématem i kvalitou jsou herci, raději si znovu pustím upřímnou a nevyumělkovanou Premiéru od Cassavetse. Pocitově za tři, technika za pět. Více zde. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, maddy (21.01.2015)

Herectví je těžká řehole, o čemž nás přesvědčí třeba tento film. Pokud však umělec pobral tolik talentu co Michael Keaton - je se na co dívat. Nechci posuzovat, zda měl dostat Oscara či ne, ale to co tady představitel hlavní role předvádí je naprosto mimořádný, vynikající výkon. Už dlouho jsem tolik neprožíval s titulním hrdinou nějakého filmu jeho radosti i trápení a nebyl tolik vtažen do děje. Vynikající, originálně natočený snímek, zde na databázi silně podhodnocený. A já budu asi artový ufon, protože mně se Birdman moc líbil. (28.02.2015)

Nejlepší Iñárritu s prostým, leč nesmírně působivým drum score, které do jisté míry nahrazuje absentující (viditelný) střih a plní funkci předělů. Kamera neúnavně kroužící v útrobách druhořadého divadla není vždy příjemná k sledování, ale ponor je o to intenzivnější. Nortonův divadelně-filmový výkon je opravdu strhující a působivý jako sexuální apetit jeho postavy před zaplněným hledištěm. Zkrátka film s velkým ptákem. [Kino] (09.01.2015)

Mnohovrstevnatý snímek, myšleno v tom smyslu, že si každý může vybrat, co mu vyhovuje, je univerzální a i proto sbírá ceny. Drama, komedie i okamžiky komiksových fines. Občas společenské narážky vypadají trošku jako moralizování, každopádně, Edward Norton už dlouho neměl tak vymazlenou roli a v životě mě nenapadlo, že se budu někdy u Iňárritua tak bavit. (29.01.2015)

Miluju vůni kvalitního filmu před spaním. Birdman má v sobě všechno, co mě přivádí do rajcu. Originalitu, geniální scénář, mimořádné herecké výkony, vtip v harmonickým vztahu s dramtickou složkou a režijní hravost. Moc příjemný překvapení mně připravili už samotní herci. Většina z nich v poslední době moc na stříbrném plátně netrampovala, ale tady se všichni rozehráli do zářivosti skutečných hvězd. Michael je boží, ale nejpříjemnější překvapení je pro mě Emma Stone. Její herecký projev mně zatím nikdy moc nesedl, ale tady jsem si jí zamiloval a ty dialogy co měla s Michalem a Edwardem, byly fakt perlový. Samozřejmě i všichni ostatní dokázali, že ví co obsahuje herecké řemeslo a s naprostou lehkostí to dostali před kameru. Samotný film má pro mě několik mimořádně kvalitních složek. Samozřejmě složka vztahová nesmí chybět, složka divadelní, tady jsem v mnoha záběrech cítil skutečnou lásku k divadlu, vybroušený dialogovky a složka, která má největší svaly a tou jsou vnitřní bouřky hlavního hrdiny....a nejen jeho. Trošku jsem se bál konce, ale i tady to bylo zakončený na jedničku a filmu nepopřel sám sebe. Birdman sice trvá dvě hodiny, ale uteče rychlejc než erekce Edwarda Nortona. (20.01.2015)