Birdman

Michael Keaton snažící se zbavit škrabošky opotřebovaného komiksového hrdiny, celebrity v nekompromisním světě kritiků. Obnažit tělo nestačí (ačkoliv to trhá rekordy), pro restart kariéry je potřeba obětovat ideálně sám sebe. Birdman (aneb Nečekané kouzlo lhostejnosti) je takovým tím líbivým filmem se všemi potřebnými ingrediencemi, aby si z Hollywoodu odnesl co nejvíce pozlacených plešounů. A oprávněně, protože jakémukoliv z herců není co vytknout, Lubezkiho kameru lze vychvalovat do nebes (ona v nich vlastně často poletovala) a Sanchezův drum sound je docela neotřelý nápad (i když mi občas trhal uši). Samozřejmě pochvalu zaslouží také ten, kdo tuhle rubikovku dokázal poskládal a barvy na kostce mu ladí, tedy Iňárritu. Jenže, po všech těch pozitivech z komentu, mi nějak dochází, že se po filmu nedostavila ona potřebná erekce (= nadšení), tedy podobný pocit, jaký zažíval Edward Norton na prknech, která (pro něj) znamenají svět .. (17.02.2015)

Na Birdman se mně hrozně těžce dívalo. Popravdě mi trvalo asi prvních dvacet minut, než jsem se vůbec zorientoval v tom, na co to vlastně koukám. Po těch dvaceti minutách jsem sice pořád nedokázal být v obraze ohledně toho, co je realita a co fikce, nicméně alespoň jsem mohl začít vnímat pobuřujícně dokonalou kameru, která všechno natočila aniž bych pocítil jakýkoli střih scény. Některé momenty byly naprosto boží a přišlo mi, jako kdyby někteří herci vedli nekonečné dialogy, u kterých jsem si říkal, jak se to mohli naučit. A jelikož pochybuju, že se to učili, tak pak skláním obrovskou poklonu za dokonalou improvizaci. Ač to bylo cokoliv, tenhle film Vám ukáže, že Michael Keaton, Edward Norton, Emma Stone, Naomi Watts nebo Zach Galifianakis umí hrát jak bohové. Já tenhle film tak trošku vnímám i jako oslavu herectví, také z toho ale cítím určitou ignoranci a opovrhování Hollywoodem. Celé je to totiž jak pod náporem nějaké vědmy, která každého zná a staví před něj plátno, kde se má ospravedlnit. Michael Keaton tak ironizuje superhrdiny ač sám jeden byl. Edward Norton jakmile dorazí na scénu, okamžitě diriguje jak co má být. Zach Galifianakis je tu až nezvykle vážný a Emma Stone tu má pár dialogů takových, že se Vám bude tajit dech. To abyste věděli, že to také má v sobě. Birdman je neuvěřitelně zvláštní film. Osobitý, dvouhodinově nenudící a rozhodně zapamatování hodný. Není pro každého, ale kdo ho bude chtít vnímat, ten si tuto filmařinu plnou poctivých filmových záběrů beze sporu užije. A minimálně se do pár herců bláznivě zamiluje. (27.01.2015)

Konečně pořádná "komiksárna", která dělá pro prkna co znamenají svět to samé co svého času Americká noc pro film... A o jejíž kvalitách nejlépe vypovídá, že byť má formu, která je stejnou měrou strhující i pohlcující jako fascinující technickou stránkou i jejím důsledným provedením (nepamatuji, kdy byly vizuální efekty využity v tak hojné míře v bezmála každém záběru a přitom byly stále pouze "dobrým sluhou a nikoli špatným pánem", jak je dnes neblahým standardem), tak se v hlavě uhnízdí hlavně a především film samotný. Jen jsem na vážkách, jak se postavit k finálnímu aktu; není sice o nic méně vynikající než ona mozaika (ne)divadelního (ne)zákulisí, kdy "každý chvilku tahá tu svou pilku", která mu předchází, ale jak dokáže nadchnout gradací, emocemi i uzavřením Keato... Ehm, Rigganovy linie, tak kvůli plnému soustředění se na ni odkopává všechny i všechno ostatní; a to je jednak věčná škoda a poté to díky tomu budí (otázka za zlatého bludišťáka zda mylný či oprávněný) dojem ztráty tempa. Každopádně i tak nejlepší "cenám poplatný art pro davy" (a to výjimečně není myšleno pejorativně) široko daleko. (22.01.2015)

Neuvěřitelně pohlcující "bez-střihová" forma a meditace nad integritou osobnosti a herectvím fungují na 100%. Pokud nepočítám reklamu na BMW jde o můj první střet s Iñárrituem a totálně mě smetl. I po humorné rovině (přítelkyně se smála, já se smál a zbylých 5 návštěvníků sálu se smálo taky) a bicí orchestrálkou narvanou emocemi. Zahryzávání kritiky, satira na divadlo, film i komiksové bláboly je míchaná s poctou všem právě zmíněným věcem. Obrovský návrat Keatona i Nortona a i Galifianakis umí hrát. Parádní podívaná narvaná drobnostmi, které nutí k dalšímu shlédnutí. (08.02.2015)

Víc těkavý a uhýbavý než komplexní a vrstevnatý, víc rétorický než vnitřně přesvědčivý, víc karikující než bystře reflektující - Birdman je pro mě film plný neúnosných rozporů, neodstíněných tvůrčích gest a narcistního zalíbení v celkem primitivních anamnézách tvůrců / umělců / kritiků. Dojem sofistikovanosti vytváří tím, že ladně klouže od tématu k tématu, od fráze k frázi a jen málokdy se dostane pod slupku (nejen) broadwayské iluze. Tekutou formou bych se nechal do němoty opít tehdy, kdyby přechody mezi světy (realita / divadlo / scéna / zákulisí / vnitřek / vnějšek / subjektivní / objektivní) poskytovaly chytrý komentář, překvapivou změnu perpspektivy, výrazný emocionální dopad. Jenže Birdman od začátku do konce vypadá jako průhledné divadlo - někdy (chvála bohu) vtipné, většinou ale jenom fanfarónsky předvádějící vlastní erekci. Souhlasím s Mattyho postřehem o rozostření dělících linií, které jsou základním principem celé struktury. Ten film je z mého pohledu matný a anachronický. Myšlenkově, ale v důsledku vlastně i formálně. A bohužel nejde o ten druh matnosti, který by člověka vybičoval k větší reakci. Alespoň mě ne. [60%] (27.01.2015)