Hany

Malý český artfilm s odvážnou a obdivuhodnou formou, ale problematickým, těžko uchopitelným obsahem. HANY by patrně ráda byla jakousi generační výpovědí (z filmu je dost patrné, že hlavní tvůrci jsou velmi mladí) a podobenstvím současné (české) společnosti, bohužel na to je v ní jen pár scén, kdy se podaří dostat se (některým) postavám trochu více pod kůži (setkání s otcem, závěr) a nesledovat je jen s jakýmsi (ať už chtěným či nechtěným) odstupem jako například exponáty v zoo. Jsem ochoten věřit tomu, že Samir, Chlupáček a další mají co (zajímavého) říci, jen toho v tomto filmu možná chtěli říci až příliš na neadekvátně malém prostoru a hlavně se podle mě více soustředili spíše na realizačně bezpochyby náročnou formální stránku, než na co nejefektivnější zpracování a vyznění ambiciózních témat. 50 % (07.05.2014)

Pochvalu si tvůrci filmu Hany zaslouží snad jen za technické zpracování spojené především s věrným navozením pocitu pro diváka, že je film natočen na jeden záběr. Bez jakéhokoliv střihu. Bohužel tak to opravdu není. Jinak je Hany snůška rádoby intelektuálních nebo uměleckých dialogů a dějových linek. Naprosto nezajímavé, neosobní a nudné. Trailer nalákal, ale snímek jako takový opravdu nezaujal. (05.10.2014)

Viděno na festivalu Finále 2014. Slavnostní předpremiéra nedopadla příliš slavně. Vlastně většina přítomných cítila rozpaky. Někteří vyjadřovali svůj názor hlasitě, jiní se mlčky snažili přehoupnout přes nepochopitelný zážitek. Nejlepším hřebem večera tak zůstal moderátor Jan Burian a jeho improvizace při výpadku elektrického proudu. Je to natočeno poctivě, i když ne na jeden záběr, jak je deklarováno. I herecké výkony jsou na solidně vysoké úrovni. A lidé z Plzně vidí známá místa, kterými často prochází. Ale obsah? A dá se mluvit o obsahu? Nebo jde jen o sled obrázků se slovy? Bez výpovědi, bez sdělení, bez myšlenky? Ano životní vyhořelost. Ale i ta se snad dá zobrazit zajímavějším způsobem. Z herecký rolí: Jiří Kocman v jakési roli bohémského světáka, představitelky Han Hana Vagnerová a Jitka Schneiderová, básnický recitátor Michal Sieczkowski a jeho matka Pavla Tomicová. Herci se musí zmínit, herecké výkony jsou jedinou věcí, která z tohoto filmu stojí za to. Jinak se ostatní zúčastnili bizarního třídenního večírku. Festival začal neslavně. Nejsilnějším momentem Finále se nakonec stala debata po uvedení dokumentu Dělníci bulváru. Zúčastnil se ji i sám Novotný. A i tam pokračoval ve svém veřejném exhibování a nikdy nekončící masturbaci. (20.10.2014)

Po obsahové - příběhové - stránce je tento počin absolutně zbytečný. Sice oceňuju účast dvou ze tří našich Viktorů (zasvěcení pochopí) a jsem ráda, že se parta českých mlaďáků rozhodla překročit hranice hořkých vesnických komedií a dalších debilit točených u nás jako na běžícím páse, ale proč proboha zrovna takhle? Nesourodá směska osudů partičky exotů, žádný z nich ani na chvilku nejedná logicky (snad jenom Luk jak přinesl ten kbelík), pak přijde jakýsi zvrat(ek), který nikdo nechápe, a celé to skončí - jak vlastně? Ono film bez příběhu se asi blbě ukončuje... Achjo. Jedna hvězdička za tu kameru - jeden jediný střih v celém filmu je opravdu dobrý výkon. Druhá hvězdička je za Luka Adama, kterého mám prostě ráda, a za tramvajový monolog Jirky Kocmana. 31% (20.10.2014)

Technicky nesmírně zajímavý experiment s fantastickou prací s kamerou a se světlem, ale rezignuje na filmové vyprávění, a tu snahu o "generační výpověď" předvádí jen formou kaleidoskopu střípků vcelku obyčejných charakterů a situací normální české ulice. Je hodně chvályhodné že bezstřihová kamera působí tak zpřítomňujícím dojmem že si divák připadá jako přímý účastník dění (dokážu si představit že by tu dobře fungovalo i 3D), a že ty střihy filmu vůbec nechybí. Co ale filmu chybí je příběh, takže čemu je to všechno kolem dobré, když si stejně dobře mohu sednout večer do hospody a uvidím skoro to samé - jen ti lidé kolem mne nebudou tak teatrálně deklamovat (u Egona je to v pořádku, je to stylizovaný záměr a znám pár takových, u všech ostatních už to ale problém je, což je problém spíš herců... ale mají ho tu prakticky všechny postavy pod třicet), a nepřijde tam ta kratičká deus-ex-machina demonstrace a bitka (pitomě nabouraná jímavým hudebním podkresem), jejíž nulové ukotvení v ději přitom jen dál prohlubuje pocit z jeho nereálné vykonstruovanosti. Hany nevypráví o "generaci", ale spíš o random dění na jedné Ulici očima otravného primitiva. 6/10 (16.05.2014)