Šingeki no kjodžin - Season 3

[1. část] Už si zvykám na to, že "titáni" jsou taková jistotka. Oproti předchozím dvěma sériím jsme ovšem měli přehodit na trochu "chill" kolej v rámci "titanického" děje a užít si více kecání a méně porcování. Neskončilo to pouze u toho: Poprvé se o OP nestará Linked Horizon a tatam jsou epické chorály plné trumpet a bojových bubnů, které měly za účel rozpumpovat naše emoce. Neznámý bloudil by si totiž mohl tentokrát lehce myslet, že místo řeznického obchodu prodávající kalorické pečínky z titánů má na programu školní romanci. Mhouřil jsem na OP nejroztodivnější obličeje, ale po pár přehrání nejde neříct, že by byl vůbec špatný. Ony vzpomínky na OP symbolizují mé pocity, resp. inertní postoj s každým další odhaleným dílem. Je to strašlivé kruté, zvlášť, když vemu v potaz nehorázně tragickou letní sezónu, ale S3 si podkopává nohy hlavně tím, že to proste je Attack on Titan. Diváci přistupují ke každému dílu s vysokým očekáváním, protože v ohledu akce a důstojné mytologie tato série aktuálně stojí na samotném piedestalu anime tvorby. Začátek se nesl přesně tak, jak si každý přál, jenže o to smutnější je, že nejlepší akční scénku dostaneme právě zde (neskutečný Leviho úprk) a žádná další se tomu v celé délce série nevyrovná, protože tam prostě jednoduše není! AoT povídání ani trochu nesluší i přes fakt, že je esenciální pro vývoj děje, čímž automaticky shazuje svou vysoce nastavenou laťku ještě dřív, než se odrazí. Děkuju Bohu za minimum Erenových výlevů, za minimum Arminových geniálně dětinských nápadů, určitě, ale je na čase to lepší z předchozího dění vrátit zpět. A silně věřím, že se to příští sérii povede. Bolí mě to, ale tentokrát to bude pouze za lepší 3*. (16.10.2018)

Neuvěřitelně vyvážená sezóna, kdy na každý dialog a intriku v první polovině připadá o rok později fascinující válečný výjev a na každé prohloubení vztahů uvnitř zdí pak odpověď na otázky, na které jsme netušili, že potřebujeme znát odpověď. Vzhledem k tomu, jak zásadním způsobem se celý koncept v tuto chvíli mění, dokonale rozumím, proč jsme na informace ze sklepa museli čekat tak mučivě dlouho. (02.09.2019)

1. polovina: Defakto druhá část druhé série, která mě konečně nadchla. Tedy, počáteční politická část mě nudila k smrti, ale zároveň vedla k velkému množství odhalené pravdy. A ta už byla třeba jako sůl, protože série neustále jen chodila okolo horké kaše a zahrávala si s divákovou trpělivostí. Takhle jsme blíž celé podstatě fiktivního světa, s výtečně otevřeným koncem, jehož možná dost nečekané pokračování nás čeká již velmi brzy. Zaplaťpánbůh! 2. polovina (aktualizace z 10. 7.) Naopak druhá část se neskutečně rozjela! Konečně se zaměřila na důležitou misi získání zpět původního domova a důležitých soubojů s nejsilnějšími titány. Bylo to neskutečně napínavé, atmosférické, i emotivní. A aby toho nebylo málo, poslední část vzala člověku dech ještě víc, když došlo k odhalení pravdy, jak se to se světem a s titány vlastně má. Trošku se obávám vzhledem k závěru dalšího vývoje, ale těším se. I když bohužel, dočkáme se jej až za rok. V každém případě, po první části, která mě ve většině nebavila, byl tohle obrat o 360°. Vážně... Jestli někdo nemá celou mánii okolo titánů rád, přichází o hodně - o originální námět a poutavý děj. (18.01.2019)

Není žádné tajemství, že politický arc se příliš nepovedl a i když se najde pár fanoušků, kterým se líbil a vždycky to ve všech diskuzích rádi zdůrazňují, většinová nelibost prostě převažuje a spousta čtenářů to v tomto bodě vzdala. A proto není ani překvapivé, že sám Isayama uznal svou chybu a rozhodl se ji v anime napravit. Napravit tím, že nudné části nevyhodí, ale jen je přehází, takže je to ve výsledku pořád ta samá nuda a to docela zamrzí, protože tempo úvodních 2 dílů bylo slibné. Taky zvláštní volba openingu mě vůbec nepotěšila, protože sice není vyloženě špatný, ale tohle opravdu není romantická komedie. A jen tak pod čarou pokaždé když vidím někoho z hlavního tria tak mám chuť je kopnout do obličeje, jak jsem je za tu dobu začala nenávidět. Škoda. Bavilo mě to daleko víc, když si to ještě na nic nehrálo. První půlka - 6/10 a tu druhou si odkládám na neurčito (23.07.2018)

Princezna Eren je v dalším zámku. I takhle by se dal označit úvod třetí série, kdy je hlavní hrdina opět unesen a jeho přátelé jej musí zachraňovat. Opakování zápletek začíná být pomalu únavné a stejně je to pak i se souboji, dramatickými proslovy a úmrtími vedlejších postav, jelikož je nám všem jasné, že hlavní parta 104. divize přežije úplně všechno. Když už dojdeme k okamžiku, kdy to vypadá, že by tvůrci mohli mít koule, aby odkrouhli všechny padouchy a dokonce i jednu z hlavních postav, vše se rázem změní, aby padoucha zabili jen jednoho a místo hlavní postavy zabijí jednoho z mentorů. Následně si člověk řekne: "Hurá, konečně po třech sezónách konečně míříme do tátova sklepa...", kde ale zjistíme, že celý svět Attack on Titan je vlastně úplně naruby. Nejde tu totiž o žádné klasické mystické síly, ale celou dobu jsme sledovali víceméně Židy uvězněné Nacisty v koncentračním táboře, kde jsou držení a trestaní pomocí "golemů". Král Židů si pak vytvořil pohádku o ráji a zemi zaslíbené, aby svůj lid udržel v bezpečí... a celá tahle zápletka mi přijde na úrovni vysvětlení "je to sen nebo simulace". Poslední sérii dokoukám, ale z celého twistu nadšený vůbec nejsem. Hodnocení: 60 % (29.09.2023)