Běž, chlapče, běž

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

(7/10). Tento filmový počin zobrazuje velmi autenticky hrůzy války, které bohužel zažívaly i malé děti, jak zobrazuje tento film. Výkon malého hrdiny Srulika (Jurka) mě naprosto uchvátil a vzal za srdce. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdybych se ocitl ve stejné situaci jako on. Vyžadovalo to obrovskou odvahu a vůli přežít. (12.03.2020)

Jeden z dalších mnoha příběhů přeživších židovských dětí. Film se odehrává povětšinou v lesích a na selských usedlostech, kde se chlapec po útějku z getha skývá. Z krátkých retrospektivních scén se dovídáme postupně celý příběh. Kamera umocňuje osamocení chlapce často záběrem velkých celků překrásné německé přírody. Podobně jako u Posledního cyklisty a Schindlerova seznamu přechází poslední scéna do současnosti. V samotném závěru filmu vidíme skutečného aktéra celého příběhu se svou současnou rodinou. . . . . . Hlavní roli Srulika ztvárnila jednovaječná dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Chlapci měli rozdělený natáčecí čas na dopoledne a odpoledne. Kamil měl jíst původně marcipánové šneky, ale nakonec režisér rozhodnul, že půjde o pravé. Při natáčení si tedy vkládá do úst opravdového šneka. (01.06.2014)

Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. (16.10.2015)

,,MUSÍŠ BÝT SILNÝ A ODVÁŽNÝ! MUSÍŠ PŘEŽÍT! MUSÍŠ PŘEŽÍT, SLYŠÍŠ! NIKDY SE NEVZDÁVEJ! MUSÍŠ ZAPOMENOUT SVÉ JMÉNO…, ALE NIKDY V ŽIVOTĚ NESMÍŠ ZAPOMENOUT, ŽE JSI ŽID…" /// Příběhový drámo o klukovi, kterej se vyhejbal pruhovanýmu pyžamu jak čert kříži, není nic pro citlivky. Tak jako svět, ve kterým není nouze o náhody, dobrý lidi a svině. Tohle (prej) psal sám život a já tyhle dětský kousky můžu. Vím komu fandit, nemusím přemejšlet, kdo je zlej… TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ! (budeš ho potřebovat…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2004 napsal Uri Orlev, ani historky Yorama Fridmana, neznám. 2.) Vymejšlím pro parchanty kurzy přežití. 3.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.10.2014)