Běž, chlapče, běž

První záběry- zbědovaný chlapec v cárech hadrů bičovaný vánicí- byly tak silné, že mě napadlo, jestli to budu schopen dokoukat. Na(ne)štěstí to (příliš) brzy polevilo. Stalo se to stravitelným, ale vytratila se z toho ta prvotní síla. Místo ní přišla přehlídka černobílých figur- hodná, zlý, zlý, hodný, zlá... A heroické výkony chlapečka daleko za hranicí toho, čemu jsem ještě ochoten uvěřit. Rodilý Němec by neměl točit filmy o nacistické genocidě Židů. Zmítán výčitkami příliš tlačil na pilu. Ale herecké výkony obou hlavních dětských představitelů (jednovaječná dvojčata) bravurní. Chlapci si museli "užít". Skoro si až říkám, jestli by takové filmy měly děti vůbec točit..? Ze třetiny dostali kluci zabrat jako předloha Srulík. (04.03.2017)

Polákům se v posledních letech dost daří produkovat filmy s válečnou tématikou. Je to samozřejmě logické, jelikož materiálu ke zpracování mají jistě hromady a to zejména týká se li židovského tématu. Proto i tento film patří mezi vrcholy daného žánru a tak může divák opět čekat velice silný a drsný příběh, natočený podle reálného základu. (19.12.2015)

Filmů o útrapách lidí stižených světovými válkami není nikdy dost, a je dobře, že se točí. Příběh polského chlapce krutě bojujícího o holé přežití pouze proto, že je židovského původu. Zasahující drama, které diváka nutí něvěřícně kroutit hlavou nad faktem, co dokáže lidská xenofobní nenávist vyrobit za zlo. Výborný a silný evropský film s poutavým a dojemným příběhem, hezkou výpravou, kamerou a zejména kvalitním hereckým obsazením, včetně herecky nezkušených, sympatických a charismatických dvojčat Tkaczových. (19.05.2015)

Fikcie nemám rád, medzi riadkami som postrehol diferencovanie Poliakov na dobrých a zlých od detí, sedliakov, lekárov, starých ľudi...a ich postoje k blížnemu ako kresťan resp. k židovi aj keď nevinnému dieťaťu. Od tém holokaustu si dlhšie oddýchnem, stále dookola to isté. Na poslednú tretinu som už stratil trpezlivosť a nedopozeral. (15.01.2019)

Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) (11.12.2020)