Běž, chlapče, běž

Polákům se v posledních letech dost daří produkovat filmy s válečnou tématikou. Je to samozřejmě logické, jelikož materiálu ke zpracování mají jistě hromady a to zejména týká se li židovského tématu. Proto i tento film patří mezi vrcholy daného žánru a tak může divák opět čekat velice silný a drsný příběh, natočený podle reálného základu. (19.12.2015)

Silný příběh, jehož filmovému zpracování nelze příliš co vytknout. Snad ta scéna se zastřeleným pejskem a jeho pohřbíváním byla pro mě na hranici citového vydírání. Ovšem, pokud se Marhoulovi podaří v zamýšlené adaptaci Kosinského Nabarveného ptáčete udržet románový tón vyprávění neuvěřitelně syrových událostí, bude Běž, chlapče, běž považováno rázem za selanku z polského válečného venkova. (01.11.2014)

Uveriteľnosť naozaj nie je silnou stránkou tohto filmu. Guľky lietajúce okolo alebo prežitie v nemožných podmienkach sú ešte to menšie zlo oproti ľahkému prerodu zlých Nemcov na uvedomelé dobroprajné osoby. Ale možno aj taký bol svet vojny, ktorý nikto nechceme zažiť a nechceme vedieť, či to mohla byť pravda. Mimo toho bol film natočený zručne, pútavo a zaujímavo, no bez výrazného zásahu do čierneho. (08.05.2017)

Němci prohráli válku, protože imrvére řvali - uprchlíci a partyzáni byli tudíž ve velké výhodě... to mně tak na okraj přišlo do hlavy. Jinak stejně, jako u jiných válečných příběhů, i tady bych uvítala dovětek, že události, které jsem právě viděla, byly smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná. Bohužel, jakkoli se to zdá neuvěřitelné, jsem znovu postavena před hroznou pravdu a ponechána hloubání, že označení člověk by mělo být výsadou a udělovat se jako vyznamenání (já vím, já vím - kdo o tom ale bude rozhodovat, že? snad ne zase nějací lidé? :-O) Vzhledem k množství tématicky viděného mohu porovnávat, rozvíjet myšlenky a ptát se: "Kde se bere tolik nenávisti, co je to za sílu, kterou má šanci trumfnout jen pud sebezáchovy? Co "lidi" pohání k vynaložení takového úsilí pro smrt jednoho obřezaného chlapce?" A ne, nedělám si iluze, že dnes by tomu bylo jinak, bojím se rozhlídnout a zeptat se - kdo by se rozhodl nebýt člověkem? A stejně jako jindy mě do svých osidel lapil smutek... kolik utrpení na jeden život, kolik bolesti... možná stejně jako odvahy i víry, kterou ten malý konvertita prokázal... Skvělí Kamil a Andrzej Tkaczovi, solidní, nehrotící přístup Pepeho Danquarta. (06.11.2014)

Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu? (20.10.2022)