Krávy

Uf, to byl pomalu normálně že horor! Vedle číhajícího zla v podobě lesního zvonku s kyvadlem a sekyrou je k závěru zesilněná romantická linka působivým protikladem. Jako vyloženě symbolický se mi však jeví v první řadě mohutný slamený strašák, ve větru kroužící na louce na jedné noze a s nabrušenou kosou k tomu – vystihuje i atmosféru celého filmu, který už od počátku v sobě kombinuje kouzelnou poetičnost s jinak až nepříjemným naturalismem a šílenými ponurými běsy vybraných obyvatel či společenské situace v pozadí. Působivě natočené, občas pocitově těžší na ztrávení, jedním dechem však musím dodat, že jsem se od této časově rozsáhlé rodinné ságy podané v hutně zpracované zkratce ve 96ti minutách nemohl odtrhnout. Jsem skoro jako ten americký fotograf v závěru... jenom takový host, který se ocitl (tedy doslova) v té španělské vesnici. „Jsem neutrál...“ , co se jen dívá, kdyžtak si občas něco zaznemává, ale zážitek z oné podívané byl určitě dost silný. Osobitě pak pokud jde o soutěž s kácením tlustých dřevených polen na rychlost. Ještě mě na margo zaujalo, že Julio Medem (s jehož tvorbou to bylo moje první setkání) si natočil tyhle Krávy ve stejném roce, jako i Karel Kachyňa tu svou Krávu... [75%] (25.04.2022)

Po nepovedeném "Sexu a Lucíi" další snímek od Medema. A výsledek? Kouzelné, neuvěřitelně atmosferické, "podušihladící"... Zkrátka parádní. Generační výpověď o kravách, velké a čisté lásce, sekání dřeva, válce... Španělská kinematografie (tedy ta kvalitní) má svůj zvláštní osobitý ráz, který je mi velice sympatický a který se zde opět projevil v plné míře (stejně jako v Bayonově SIROTČINCI a či del Torově FAUNOVU LABYRINTU) - jakási zvláštní snovost, snaha nejen nám příběh UKÁZAT, ale přímo si ho PROŽÍT, zvláštní dramatičnost... No zkrátka: za nenápadným názvem se skrývá překvapivě kvalitní záležitost... (12.03.2009)

Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). (21.09.2005)

Bylo by to funny, mít v TOP 10 Krávu i Krávy. Ale to se nestane. Měl jsem k tomu výhrady od prvopočátku a postupně jsem se v nich jen utvrzoval. Nelíbil se mi totožný představitel pro roli děda, otce i syna, nelíbil se mi styl vyprávění, nelíbila se mi poetika tohoto filmu (který mi evokoval Jakubiska, na něhož to ale nemělo ani zdaleka). Bylo to prosté, přitom poměrně zmatečné. Škoda pro mě, moc jsem se na to těšil. (01.04.2017)

Horké španělské slunce, statní muži, ženy s havraními vlasy... Jeden z nejzajímavějších španělských režisérů současnosti nám podává vskutku mistrně napsanou a zrežírovanou generační výpověď z oblasti natolik specifické a neuchopitelné, jakou jen Baskicko může být. Přerod tradičního venkova do frankistické éry vykreslený v postavě Perua (který se coby dospělý vrací do rodné vesnice) je výstižným epilogem celého mnohovrstevnatého příběhu. Film je plný metaforických obrazů a symbolů, díky nimž jej prostupuje již od první scény právě ona zvláštní atmosféra. Atmosféra, kterou mi tak učaroval... (02.09.2008)