Recenze (1)
No potěš koště – tak u tohoto „ehm“ díla jsem se cítil asi tak, jako při sledování zpěvu Jany Kratochvílové a její „hymny“ Na křídlech lásky – tudíž jsem po celou dobu myslel, že mám vidiny, špatně slyším a pocítil jsem nevýslovnou radost, když tahle sračka skončila. To snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Tvůrci asi na něčem frčeli, podobně jako borec za kamerou a střihač, protože podobný maglajz se jen tak nevidí. Jen díky asi dvěma zábleskům (a to myslím doslova) tomu nedám odpad. ()