Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Slow cinema už nikdy, prosím. Od filmu čekám něco docela jiného. A asi nejsem sama, protože při odchodu z premiéry na KVIFF jsem překračovala spící diváky, které nevzbudil ani závěrečný "potlesk". Rodena mám jako herce moc ráda, historická témata jsou mi také velice blízká, ale nad tím tady se mi chtělo plakat. ()
Mám rád filmy ze středověku, z křížových válek obzvláště. Mám rád básně Emila Jakuba Fridy alias Jaroslava Vrchlického - jeho úžasného snad sto slokového Spartaka si pamatuji od školních dob dodnes celého. Mám rád i Karla Rodena a jeho hraní ať už filmové či divadelní. A také mám rád dlouhé záběry ve filmech, kdy se nemluví a kamera dlouze zabírá nějakou postavu, objekt či scenérii... Tohle vše mám rád a tohle vše Křižáček má. Proč mám tedy po dokoukání pocit, že se něco nepovedlo? Jednak je to asi samotným scénářem. Všechny postavy ve filmu snad kromě Rodena se jen vyskytují. Jsou ploché, film nikam moc neposouvají a dokonce u samotného Jeníka divák vůbec neví důvod proč se najednou sebral a zmizel. Ve filmu se moc nemluví, ale paradoxně když se tak děje, je to spíše rušivé. Postavy mluví soudobou mluvou a člověk tak nějak cítí, že sleduje jakousi historickou inscenaci a herce navlečené do historických kostýmů. Tomuto dojmu napomáhá i zpracování středověku kdy všichni jsou čisťouncí a to i ti v rozderaných šatech, mají čisté nehty a z umytých nemastných hlav až k divákovi voní šampóny a kondicionéry... Ne ten gambeson nebyl nový, jen byl vypraný v Pervolu... Roden v kostelíku sleduje zrestaurovanou fresku, jakoby ale tvůrci zapomněli, že on je ve století, kdy ta freska byla ztvárněna. Tedy ještě byla krásně barevná, čitelná, nazabarvená dalšími nátěry v průběhu uplynulých staletí, jejíž fragmenty zachránila ruka restaurátorova... A jak se vůbec šlechtic ryze českého jména dostal až k moři? (V knižní předloze se jedná o rytíře Bořka ze Svojanova) To putoval tak dlouho? Ve filmu to nebylo znát! Film je plný statických a dost dlouuuuhých záběrů na Bořkovu manželku, na vlající plátno ve větru, na řetěz padacího mostu Bořkovi tvrze, na jezdce na koni, plameny ohně... Jenže Kadrnka není Vláčil, nebo Terrence Malick... Nefungovalo to na mně. Neesledoval jsem ty dlouhé obrazy s úžasem a s vědomím, že jsem pochopil, že jsem součástí něčeho velkého, něčeho co se nám režisér pokusil sdělit a co se mu sdělit podařilo... Díváte se a nic. Spíše než kalkul za tím vším sice tušíte velkou snahu o dobrý film než záměrné natočení rádoby ártu, ve výsledku je ale dojem ze sledování stejný... Je to škoda. Kadrnka měl odvahu v době úpadku českého filmu vydat se na hodně nebezpečnou cestu, protože už jen námět sám není pro běžného návštěvníka multiplexů. Dle mého názoru z té cesty v její polovině sešel, ale té odvahy si cením. Palec nahoru dávám rozhodně za skvělý hudební podkres Havlových, který by byl přesně to pravé k filmu Křižáček, kdyby i on byl tím pravým. Stačilo třeba netočit v barvě... Dávám tedy za tři kříže, ale ten třetí je jen za to odvážně zvolené téma. * * * ()
Jsem nadšená, že se dá v současné tuzemské kinematografii objevit takový poklad, jakým je Václav Kadrnka a jeho film Křižáček. Trochu mi to evokuje skvostné snímky Františka Vláčila, čímž chci zároveň vyjádřit přesvědčení, že v černobílém provedení by k dokonalosti tohoto dílka už chybělo jen málo. (80%) ()
Pan Kadrnka má za tuto minimalistickou filmovou báseň pro úzké publikum můj obdiv. Poetika, atmosféra, slušná kamera, která je místy strhující. Svou středověkou mizanscénou a hloubkou se kvalitativně takové Markétě Lazarové nepřiblíží, tu poráží jen menší náročností a přijatelnější stopáží. V Křižáčkovi jde o vyprázdněnou naraci, forma tak vítězí nad obsahem. I když by byla zasloužená, právě z těchto důvodů zatím čtvrtou hvězdičku nedávám. Možná příště. 65 % ()
Úděsné. Neměl jsem sílu hledat v tomto dílu hlubší, či jakýkoliv smysl, už po pár minutách mě to celé odradilo. Podivný svět kde se mluví jen málo a když už se mluví, tak to stojí „zato“. Dialogy bez smyslu a toporné stejně jako herci. Oni ti herci celou dobu hrají tak moooc vážně, že má člověk pocit, že se snad musí koukat na nějaký epos, který dává odpovědi na ty nejzásadnější otázky lidské existence... ne blbost, kouká se na neobádanou ptákovinu. Neúnosně dlouhé pseudopoetické záběry film natáhly tak asi o 75 minut. A ono to dostalo cenu na IFF v Varech??? ()
Galerie (51)
Zajímavosti (5)
- Snímek byl jako jediný český film nominován na cenu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za rok 2017. Nakonec hlavní cenu skutečně získal. A to jako první český film za posledních patnáct let, od Roku ďábla (2002). (Pierre)
- Matouše Johna, představitele syna hlavního hrdiny, objevil režisér Václav Kadrnka při cestě tramvají, kde jel chlapec se svojí matkou. (raikonen16)
- Křižáček se natáčel v jižní Itálii, na slunných plážích v Apulii, z přístavu Brindisi se ve 13. století odplouvalo do Svaté země. Kvůli natáčení pouště se tým filmařů vydal také na Sardinii. [Zdroj: filmovamista.cz] (sator)
Reklama