Ghost in the Shell

Skvostný cyberpunk, který jako by vypadl ze světa Blade Runner, dokonce i Vangelise jsem chvílemi zaslechl. Výborná animace podpořená atmosferickou hudbou a příběh o smyslu života, smrti, bytí a nebytí. Vize společnosti v nedaleké budoucnosti není nijak lákavá... Konečně jsem si jistý, že mangu, chystanou zakrátko v češtině, chci. (02.04.2017)

Film, který mate, navádí do slepých uliček a najednou v onom okamžiku pochopení divákovi nezbyde než překvapeně zírat a krotit nadšení. V důsledku je tak z Ghost in the Shell neuchopitelné, ale zároveň neskutečně poutavé anime, které by s trochu lepší prací s postavami mohlo ztratit dojem chladnější podívané a díky tomu jít klidně nejvýš. (03.07.2006)

Ghost in the Shell, co by komplexní fikční svět, jako snad jediný svým filmovým zpracováním naplňuje kyberpunkovou ideu v nejvyšší možné dokonalosti v duchu technologických amalgámů kyberprostorových abstrakcí (atrakcí ;-)) Williama Gibsona, Bruce Sterlinga a později především Neala Stephensona. Přinejmenším se světem W. Gibsona zde lze nalézt analogie dostatečně silné, aby bylo lze rozpoznat odkud vítr vane. A že v případě Ghost in the Shell vane opravdu razantně. Především ve vyjádření kyberprostoru (matrixu, metaverza) jako alternativní reality, která tu není popřením reality „skutečné“, nýbrž spíše jejím prodloužením, rozšířením, nadstavbou. Tato dichotomie sdílené reality zde existuje v symbióze, která si naprosto odpoušťí konzervativní a zpátečnické tendence některých pseudoprogresivních filmových výtvorů, jenž ji staví do nemilosrdného duelu kdo z koho – lidé vs. stroje, fyzická rovina vnímání vs. neuro-synaptický klam - (viz Matrix Trilogy). Ve světě Ghost in the Shell se konflikty a mýty pohybují na vyšší myšlenkové platformě, tzn. že tu jsou staré dualismy duch/stroj prezentované bez zbytečného akcentu na jakýsi mýtus boje dobra se zlem v podobě dehumanizované strojokracie. Tento mýtus je nahrazen postmoderním mnohovrstevnatě stratifikovaným světem, jenž je tvořen hustou informační sítí, jejíž nodální uzly představují centra vlivu politických, ekonomických, technologických a sociálních struktur. Světem, kde jde technologická emancipace ruku v ruce s emancipací genderovou (A.I., jež nabývá statutu autonomně uvažující entity je pro kyberpunk stejně typickým prvkem, jako silný a vůdčí ženský charakter, zde prezentovaný majorkou Motoko). Anime forma kyberpunkovému prostředí rozhodně neuškodila – právě naopak (kdyby Mamoru Oshii podobně zpracoval slavného Neuromancera, rozhodně by se neměl za co stydět a lidstvo by se konečně dočkalo adaptace Gibsona na odpovídající úrovni). Jestli někdy hollywoodčané vyrobí hraný remake, kde bude Motoko hrát Milla Jovovich, Batoua Keanu Reeves a šéfa sekce 9 Aramakiho Morgan Freeman, nechci to vidět (budu se dívat jen škvírou mezi prsty ;-)). Nicméně abych to zbytečně neprodlužoval: Ghost in the shell nemůžu než doporučit a to ve všech formách, které jsem měl možnost vstřebat a to všem, kdo se nebojí pohledu do syntetických duhovek kybernetické krásky Motoko. (04.05.2005)

Stačí se jenom dívat a naslouchat, zbytek přijde sám. Což mi však nebrání napsat alespoň, co konkrétního se mi na Ghost in the Shell líbilo. Líbila se mi úžasně rozanimovaná prostředí, pulzující snově přetechnizovaným životem. Líbila se mi hlavní hrdinka, líbila se mi její velká kukadla. Líbily se mi dynamické akční sekvence s výborným ozvučením. Líbilo se mi, že celý film trval pouhých osmdesát minut a přitom netrpěl dějovou nahuštěností, naopak si dovolil několik poetických sekvencí dávajících nám čas na přemýšlení. Líbila se mi ústřední myšlenka filmu, jež měla nepochybně mamutí vliv na „inspiruj se kdekoliv“ Matrix. Líbila se mi propracovaná psychologie všech postav, líbilo se mi jejich logické chování. Jednoduše se mi líbily pocity, které ve mně GITS vyvolal. 95%Zajímavé komentáře: Lima, berg.12 (19.06.2006)

GitS není přímo nestravitelný, jako spíš obtížně pochopitelný, svůj kybernetický svět nikterak nepředstavuje ani nevysvětluje, nýbrž do něj diváka od první minuty nemilosrdně vhodí a poper se s tím jak chceš. Je to však nedílná součást kouzla a atmosféry GitS - nechat chvíli diváka cítit se zmateně, nechat ho jen fascinovaně pozorovat okolí a možná ho i trochu opít rohlíkem. Ne, nechci popírat jistý filozofický podtext, který film nepochybně obsahuje, ale nevím, zda by dokázal všechno tak komplexně vysvětlit jako Matrix. Každopádně mě to zanechalo chladným, upřímně, ani bych nestál o dodatečné vysvětlování, emoce byly na nule a mimochodem animovaná akce nikdy nebude tak efektivní jako akce opravdová (to jen abych si rýpnul). 6/10 (15.01.2009)